Prostitutky tak z pohledu kanonického práva chránily ctihodné měšťanky před znásilněním a z pohledu úředníků vydělávaly městu nemalé peníze. Že tento systém fungoval, dokazuje prohlášení Velké rady v Benátkách z roku 1358, v němž se uvádí, že: „Prodejná láska je naprosto nepostradatelná pro svět“.
Během staletí se totiž ukázalo, že teplou náruč vyhledávají nejen svobodní mládenci, osamělí rytíři a obchodníci na cestách, ale také členové kléru a ženatí muži. „Ve středověku byl velký strašák akt smilstva. Ani manželství před porušením desatera neochránilo,” říká historik James A. Brundag z University of Kansas. „Stačilo, aby ke vzájemné náklonnosti došlo bez touhy počít potomka, v neděli, v pátek, ve středu, ve svátek nebo během adventu, v postní době a během Svatodušního týdnu. Problémem bylo i množství ponechaného oblečení nebo poloha.”
Oproti tomu, i přesto, že návštěva nevěstince byla také technicky považovaná za akt smilstva, duchovní nad ní mhouřili oko. „Když to tedy vezmete kolem a kolem. Využití prodejné lásky byl menší hřích,” říká historik.
Prostitutky ve středověku
Nevěstince se proto nacházely v každém větším městě a jejich provoz regulovaly vyhlášky. Například v Norimberku musela správkyně domu zaplatit úřadům daň za právo účtovat prostitutkám stravu a ubytování. Do městské kasy šla také třetina poplatku, který se účtoval klientům. Zbytek si nechal veřejný dům.
Kněžky lásky byly také kontrolované. Jednou týdně musely provést koupel a nejlépe i podstoupit lékařskou prohlídku. Aby se daly rozeznat od „slušných“ žen a předešlo se zmatkům, musely nosit nějaký typ výrazného oděvu. Například ve Florencii byly označeny kloboukem se zvonečky, v Římě zase šaty s odhalenými ňadry.
Nevěstince
Jak ukazuje příběh z jihoněmeckého Nördlingenu, některé městské veřejné nevěstince se uhlídat nedaly. Soudní jednání z roku 1471 potvrdilo, že jeho správce Lienhart Fryermut a jeho partnerka Barbara Tarschenfeindin, své zaměstnankyně bili a nutili k práci i přes ženské dny nebo ve dnech volna. Zároveň jim podávali nápoj vyvolávající potrat.
Prostitutky zároveň nedostávaly plat. V kolotoči zvyšujících se dluhů za stravu si tak Fryermut zajistit, že nesměly odejít. Jak se ale ukázalo, v domě plném žen se nic neutají. Díky tomu zasáhly úřady. Jak ale upozorňuje historička Ruth Mazo Karras, případ Nördlingenských poběhlic je jedinečný tím, že se jím město vůbec zabývalo. Běžně se totiž názor nevěstek nebral vůbec vážně.
Zdroje: www.thehistoryblog.com,www.historytoday.com, www.brown.edu, www.reddit.com
