Zdroj: Shutterstock.com
Jak vypadaly veřejné popravy: Byly zrušeny kvůli nepříčetnosti diváků
Popravy na veřejném prostranství měly původně sloužit jako varování pro občany, které lákala cesta zločinu. Přihlížející dav je ale místo toho většinou pojal coby vzrušující podívanou. Z pověrčivosti dokonce lidé loupali ze šibenice třísky pro štěstí.
Z českých zemí začaly veřejné popravy mizet v 2. polovině 19. století. Například Brno je přesunulo za zdi věznice na Cejlu poté, co v roce 1866 během popravy v dnešní Údolní ulici zahynul jeden z diváků. Aby na šibenici lépe viděl, nakláněl se z návrší tak lačně, až spadl a zlomil si vaz.
Za poslední veřejnou popravu v habsburské monarchii se považuje oběšení lupiče a vraha Jana Janečka, jenž byl vydán do rukou kata Jana Pipergera roku 1871 v Plzni. Jeho pochmurnou cestu na popraviště sledovalo v ulicích asi 15 tisíc lidí, kteří sršeli nadávkami a posměšky. Když kat za asistence svého adoptivního syna Leopolda Wohlschlagera, později rovněž slavného popravčího, své dílo vykonal, očekával, že se davy rozejdou. Ale nestalo se. A protože chtěl Piperger odsouzencovo tělo sundat a uložit do rakve bez zvědavých zraků čumilů, sedl si na schody šibenice a čekal do setmění, až se lidé konečně odeberou do svých domovů.
Rozhodnutí přesunout popravy do uzavřených vězeňských dvorů Piperger jen uvítal. Nejen kvůli otravnému publiku, ale i kvůli stigmatu popravčích. "Společnost konečně přestane utiskovat a odstrkovat vykonavatele katovského řemesla," řekl synovi.
Ani napříště však neměla být veřejnost z popravišť zcela vyloučena. Trestnice ještě dlouho umožňovaly omezenému počtu lidí podívat se na morbidní představení za úplatu. Mnozí z těch, na které se nedostalo, se sápali na zdi a okolní stromy, aby jim nevšední podívaná neutekla.
Pražskou pankráckou věznicí otřásl ještě v roce 1923 případ, kdy se lidé po popravě vrhli k šibenici s otevřenými noži, aby si nařezali "třísky pro štěstí". "Měli jsme co dělat, abychom nádvoří vyklidili. A abychom uchránili provaz z oběšeného," poznamenal si tehdy do deníku inspektor Zdeněk Bubník.
Suvenýrům z popravišť byla po staletí přisuzována magická moc. Ve středověku lidé kořistili nejen třísky šibenice, ale také cáry šatů, a dokonce i prsty popravených. Ve Francii si ještě v roce 1939 dav namáčel kapesníky do krve vraha Eugena Weidmanna, jehož hlavu oddělila od těla gilotina. Po tomto otřesném divadle se pro zrušení veřejných poprav rozhodla i Francie.
