Toaletu v dnešním slova smyslu byste zde nenašli ani jednu. Až do poloviny 18. století zde neexistoval žádný odpadní systém. Později zde bylo nainstalováno devět záchodů, které primárně využívali členové královské rodiny. Novinka cabinets à l´anglaise se však neujala. Kapacita latrín nedostačovala a sluhové je nestíhali čistit, stejně jako opravovat prasklé trubky.
Marie Antoinetta
Když se Marie Antionetta přestěhovala na zámek, zažila šok.Tělesné výměšky prosakovaly skrze zdi i podlahu. Několikrát měly dokonce otrávit i jídlo. Zápach byl všudypřítomný a nejhorší bylo, že si z toho nikdo těžkou hlavu nedělal. Právě naopak.
Když trůní král
Francouzi měli podivný zvyk. Dveře cabinet des affaires, místnosti, která sousedila s ložnicí, nikdy nezavírali. „Král i jiní dvořané přijímají návštěvy a sedí při tom na stolici. Je to jednoduché. Ministři z ní dávají audience, dámy si povídají a generálové velí," napsal spisovatel Philippe Beaussant.
Stud nebyl ve Versailles cností. Panovníkův levoboček vévoda de Vendôme si nechal před diplomatem abbém Alberonim dokonce umýt spodek. Mladík se prý nezalekl a měl na to zareagovat slovy „Jaký andělský zadek". Manželka králova vnuka si zase před Ludvíkem XIV. nechala aplikovat klystýr.
Ani personál se nijak neostýchal. Na společných latrínách, jež se nacházely vedle veřejných schodišť, seděli na dvojsedátku. Počet záchodů však početnému obyvatelstvu zámku nestačil. Když byly plné i nočníky, ulevovalo si na chodbách, schodištích, v rozích dvorů nebo v zahradách. „Lidé močí před našimi komnatami, žádný kout není čistý. Člověk nemůže vyjít ani ze svého pokoje, aniž by neviděl někoho čapět," stěžovala si v jednom dopise králova švagrová, princezna Alžběta Šarlota Falcká.
Hygiena ve Versailles
Nesnesitelný zápach z exkrementů a moči doprovázal také pach lidského těla. V 17. a 18. století stále platil názor, že voda je nositelem nemocí. Koupel tak byla považována za škodlivou. Lidé si myli ruce pálenkou nebo se pouze otírali suchým hadříkem. Samotný král Ludvík XIV. se údajně koupal jen dvakrát za život. Běžné tak bylo používání parfémů, které měly smrad přebít.
Všudypřítomný byl také hmyz. Vši a blechy se schovávaly v mastných vlasech, parukách, ale i v oblečení nebo v komnatách. Kromě toho na urozené neustále usedaly mouchy. Dámy to vyřešily tak, že krejčí měli za úkol šít šaty v barvách, jež hmyz zakryl.
Zdroj:
www.bulvarnihistorie.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.reflex.cz
