Hygiena ve Versailles za Krále Slunce, Ludvíka XIV.: Cizinci byli zděšeni

Nataša Slánská | 18. 12. 2019
Ludvík XIV.
Turisté obdivují nádheru prostor, aniž by tušili, jak se zde žilo ve skutečnosti.
Dnes už zámek ve Versailles připomíná jen to krásné.

Život u dvora francouzského panovníka Ludvíka XIV. bývá v literatuře a filmu líčen jako pohádkový. Ve skutečnosti však Král Slunce jen rozhazoval pohádkové jmění a kdo se na tom netoužil přiživit, raději utíkal pryč. Skvostný zámecký komplex ve Versailles byl totiž naplněn nesnesitelným zápachem.

Hygiena v 17. století nebyla zrovna často skloňovaným termínem, nicméně honosné sídlo francouzského krále bylo ve své době příliš silnou kávou i pro soudobého člověka. Pach moči a výkalů udeřil návštěvníka do nosu ještě před tím, než stačil žasnout nad dokonalou architekturou budov a krásou dvorních dam.

Co jedla šlechta a chudina v době Karla IV. Některé pokrmy bychom nepozřeli
Magazín

Co jedla šlechta a chudina v době Karla IV. Některé pokrmy bychom nepozřeli

Výkaly zamořily sklepení

Traduje se, že v sídle Krále Slunce nebyly k dispozici žádné záchody. To nebyla tak docela pravda, protože obyvatelé dvora mohli využívat společné latríny, které sousedily, ač dost nešťastně, s prostorami kuchyně. Hlavní problém spočíval v jejich nedostatečné kapacitě: ve Versailles v době největší slávy žilo okolo 2000 lidí a latríny nemohly takové množství výkalů pojmout. Exkrementy prosakovaly do podlahy i zdiva a zamořovaly sklepení. Sluhové, kteří měli za úkol latríny vyprazdňovat, se podle dobových záznamů při práci někdy i udusili.

Dvořané obvykle vykonávali potřebu do nočníků, jejichž obsah se měl vylévat do přeplněných latrín. Služebnictvo však někdy svou povinnost zanedbalo a výkaly vylilo na dvůr přímo z okna.

Pandemie Justiniánského moru: Největší problém byl, jak naložit s mrtvými těly
Magazín

Pandemie Justiniánského moru: Největší problém byl, jak naložit s mrtvými těly

Chodby byly jedním velkým záchodem

V případě nutnosti ve Versailles posloužila jako nočník třeba i ozdobná váza nebo krb. Dochoval se dopis, ve kterém si králova švagrová stěžovala, že nemůže vyjít ze své komnaty, aniž by někoho viděla na chodbě močit.

Dámy měly přitom vyměšování o mnoho komplikovanější, protože si musely poradit s objemnými a těžkými sukněmi. Stávalo se tudíž, že si ulevily třeba i na tanečním parketu. Dvorní etiketu tím nijak neporušily.

Očistu těla považovali lékaři 17. století za zdraví škodlivou, a tak se dvořané umývali jen občas. Sám král Ludvík XIV. si koupele dopřával jen za účelem milostných hrátek se svými milenkami. Kromě tělesného zápachu šlechtu trápily také vši a všudypřítomné mouchy. Do módy přišly bohaté paruky, drbátka a silné parfémy.

Soukromí netřeba

Zahraniční hosty ve Versailles udivoval zejména fakt, že se tu nikdo před nikým nestyděl. Dvořané běžně usedali na nočníky před zraky svých milenek a naopak. Král dokonce přijímal vyslance a vedl politická jednání, zatímco seděl na své "stolici" a vyprazdňoval se do ní.

Hygienická situace ve Versailles se o něco zlepšila až koncem 18. století s příchodem "Rakušanky" Marie Antoinetty. Dcera Marie Terezie byla ze svého domova zvyklá se každý den koupat a čistit si zuby, což Francouzům znělo hodně exoticky. Přesto jí v paláci vybudovali luxusní koupelnu s vanou a napříč komplexem kvůli ní postavili několik nových toalet.