Vesmír má vlastní vědomí,věří matematici. Složitý algoritmus může vysvětlit Boha

Vědomí patří mezi největší vědecké záhady.

Vědomí patří mezi největší vědecké záhady.

Foto: Profimedia.CZ

Představte si vesmír jako gigantickou vědomou bytost, jejíž mozek je rozptýlen napříč galaxiemi. Prostupuje hvězdami, planetami, kameny i oceánem, najdete ho doslova v každém kousku hmoty. Tedy vlastně nenajdete. S tím hledáním vám bude muset někdo pomoci. Překvapivě to ale tentokrát nebudou teologové ani sensibilové, nýbrž matematici z předních vědeckých institucí.

Zkusili jste někdy vševědoucímu Googlu položit otázku, co je to "vědomí"? Jako první na vás vyskočí Wikipedie: "Vědomí je ústředí integrované psychické činnosti člověka a v různé míře i dalších živočichů, zahrnující všechno, čemu právě věnují svoji pozornost. Vědomí integruje rozmanité duševní či mentální činnosti (vnímání, myšlení, cítění, vyjadřování, paměť, pozornost atd.) a do jisté míry je řídí."

Jde o skvělý popis toho, co vědomím obecně nazýváme, a pokud jste někdy ve škole studovali nějaký ten úvod do psychologie, možná jste se i podobnou definici učili nazpaměť. Problém je ale v tom, že se už nikde nedozvíte, z čeho se vlastně to vědomí skládá a jak je možné, že jsme si schopni uvědomit sebe sama, činit vlastní rozhodnutí a v duchu zpracovat až 800 slov v jediné minutě. Fyzikové v minulosti dokonce načrtli teorii, že myšlenka je rychlejší než světlo. Co tedy materiálně takovou myšlenku tvoří? Vědci to neradi přiznávají, ale nikdo to neví.

Vědomí je podle vědců příliš složité na to, aby se dalo předvídat. ho tvořilaVědomí je podle vědců příliš složité na to, aby se dalo předvídat. ho tvořilaZdroj: Profimedia.CZ

Myslím, tedy jsem

Laureát Nobelovy ceny za fyziku Roger Penrose vyjádřil už v roce 1989 přesvědčení, že "lidské vědomí je nealgoritmické a je produktem kvantových efektů". Převeďme si to do polopatické mluvy: pokud by bylo vědomí algoritmické, skládalo by se z předvídatelných kroků vedoucích k předem určenému výsledku. Lidské uvažování a následné jednání by tedy bylo vázáno na komplex biologických pochodů v těle a teoreticky by se dalo (za předpokladu znalosti onoho algoritmu) předvídat. V podstatě by to znamenalo, že člověk nemá vlastní vůli a jeho rozhodování vždy vychází z jeho biologické předurčenosti.

Proti tomuto determinismu se ale Penrose vymezil. Podle něho lidské vědomí žádný algoritmus nesleduje a jeho podstatou jsou kvantové částice, které se obecně chovají zcela jinak než dosud známé fyzické a biologické procesy. Zjednodušeně vyjádřeno, působí dojmem, že si dělají, co chtějí.

O složitosti lidského vědomí hovoří Penrose v následujícím videu:

Zdroj: Youtube

Lze vypočítat Boha?

Na Penrosovu práci v současné době navázali dva evropští matematici: Johannes Kleiner z mnichovského Centra pro matematickou filosofii a Sean Tull z univerzity v Oxfordu. Ti přišli s takzvanou Teorií integrované informace, podle které se vědomí nachází všude a ve všem. Kvantové procesy v lidském mozku jsou jen zmenšeným modelem toho, co se odehrává v celém vesmíru.

Paralelní světy se prý mohou vzájemně prolínat.

Co říká věda na paralelní světy: Pravděpodobně existují a lze do nich nahlédnout

"Teorie je založena na velmi složitém algoritmu, který je aplikován na podrobný matematický popis fyzického systému a může nám poskytnout informace o tom, zda je tento systém vědomý nebo nikoli a čeho si je vědom," vysvětlil Johannes Kleiner. "Pokud někde ve vesmíru pluje izolovaný pár částic, které se navzájem ovlivňují tím spráným způsobem, budou mít určitou formu vědomí."

Dohady o svobodě vůle a vědomí nevázaném na biologické funkce nejsou ničím novým. Kleiner s Tullem však poprvé zformulovali tezi, že se vědomí nachází i v neživých objektech, kde by nás nenapadlo ho hledat. Může věda jednoho dne tímto způsobem vysvětlit Boha, který je dle tradice nejen vědomý, ale zároveň všudypřítomný? Není vyloučeno, že k tomu matematici právě nakročili.


Zdroje: https://www.popularmechanics.com/, https://royalsocietypublishing.org/, https://philosophynow.org/