Funkce panenské kněžky bohyně Vesty znamenala ve starém Římě velkou prestiž jak pro její vykonavatelku, tak pro celou její rodinu. Vestálky bývaly vybírány z patricijských rodů už v šesti letech a po třicet dalších let musely v chrámu střežit posvátný oheň i své panenství. Pokud oheň vyhasl, zodpovědná dívka byla do krve zbičována. Mnohem horší trest však vestálky čekal za porušení slibu celibátu: pohřbení zaživa.
Při ztrátě panenství tu nicméně obvykle bývá ještě jeden viník, a to muž, který s pannou zhřešil. Pro takového chlípníka, jenž svedl nedotknutelnou Vestinu kněžku, znal římský zákon jen trest smrti. Případ vestálky Clodie Laety z roku 213 byl pozoruhodný tím, že v procesu žádný muž obviněn nebyl. Soudobý historik Cassius Dio (155-235) se proto domníval, že svůdníkem musel být samotný císař Caracalla.
Navedla ho k tomu sama Clodia Laeta, která během svého morbidního pohřbu nepřestávala opakovat, že císař si je dobře vědom její neviny. Spolu s ní byly odsouzeny k smrti ještě další tři vestálky, přičemž jedna z nich se popravě vyhnula sebevraždou.
Jako nejpravděpodobnější se jeví verze, že se Caracalla pokusil Clodii Laetu dostat do svého lože, ale byl odmítnut, což ho popudilo a přivedlo na myšlenku potrestat půvabnou kněžku hroznou smrtí. Incidentu navíc zřejmě přihlížely další tři dívky, které jako svědkyně musely zemřít také.
Vykonstruované procesy ostatně nebyly pro Caracallu nic neobvyklého. Hned na počátku vlády nechal zabít vlastního bratra i tisíce jeho přívrženců. Proslul jako jeden z největších tyranů a sám skončil hned po šesti letech vlády s dýkou v zádech.
Hrůzný případ vestálky Clodie Laety přispěl k tomu, že vznešené římské rodiny už nechtěly své dcery do chrámu bohyně Vesty nabízet. Prestiž funkce postupně upadala, až kult roku 394 zcela zanikl.
