Ve středověku bylo veverčí maso pokládáno za špičkovou lahůdku a zatímco bylo servírováno jako delikatesa, ženy toužily po zrzavých kožíšcích coby moderních módních doplňcích. Této šance se chopili Vikingové a začali Evropu zásobovat veverkami. Je možné, že tak zamořili Evropu leprou.
Vikingové – obchodníci a nepřímý zdroj nákazy
Lepra vypukla zřejmě v jihovýchodní Anglii a je velmi pravděpodobné, že ji sem zavlekli Vikingové v rámci jejich obchodů s Brity. Protože poptávka po veverčím mase a kožichu byla velká, převáželi Vikingové na svých lodích tato malá zvířátka. Červené veverky ale byly přenašeči lepry neboli malomocenství.
Prvním důkazem toho je žena, která před tisíci lety žila ve východoanglickém hrabství Suffolk. Právě v oblasti, kde byla žena nalezena, byly přístavy, kudy do Anglie proudil obchod z Dánska a Švédska. Ženino jméno neznáme, zato víme, že žena zemřela nějakou dobu před invazí Normanů a známe její tvář, která byla strašlivě poznamenána leprou, včetně odpadlého nosu. Kromě toho měla žena s velkou pravděpodobností léze na obličeji a poškozené nervy na rukách i nohách.
Obdobný kmen této nemoci byl v oblasti nalezen u mnoha případů, stejně jako na kostrách v Dánsku a Švédsku. Zajímavé je, že je stále příbuzný o kmeni lepry, který se dodnes vyskytuje u veverek ve Velké Británii. Červené veverky dodnes žijí na ostrově Brownsea a vykazují stejné příznaky, jaké měla nemoc u lidí.
Lepra postihuje nejčastěji končetiny a obličej.
Lepra u veverek a pásovců
Sarah Inskipová a její tým vědců z Cambridgské univerzity se pousili prozkoumat lebku ženy, která trpěla leprou. V její DNA skutečně našli stopy po bakterii, která lepru způsobuje. Díky radiokarbonové metodě bylo zjištěno, že žena žila mezi roky 885–1015. Kmen její lepry byl pak shodný s kmenem, jímž trpěl o sto let dříve jiný muž ve stejné oblasti. Přitom se jednalo jen o jednu oblast v Anglii. Nakonec se prokázalo, že právě sem byly dováženy červené veverky.
Malomocenství u zvířat není novým fenoménem, nemoc byla již dlouho identifikována v populacích hlodavců ve Spojeném království. Kromě veverek ji ještě mohou trpět a přenášet ji pásovci. U těchto zvířat byla diagnostikována v roce 2011 na jihu Spojených států. A i v tomto případě se jejich lepra kryla s kmenem, jímž v téže oblasti trpěli lidé. Analýza DNA tedy prokázala, že existuje biologické pojítko mezi nákazami u lidí a u zvířat. I když je v raných stádiích dnes lepra poměrně snadno léčitelná, je-li zanedbána, způsobuje vážné poškození nervů, ochrnutí a znetvoření prstů u rukou a nohou.
Žena nemocná leprou.
Lepra dnes
Na britském ostrově Brownsea, jak jsme již uvedli, trpí červené veverky lepru dodnes. Ta však není na návštěvníky ostrova přenosná, respektive riziko je zanedbatelné, přestože se jedná o stejnou bakterii, která způsobuje lepru u lidí. Nemoc se v populaci veverek v Brownsea vyskytuje již desítky let, zatímco u lidí zde nebyl znám ani jeden případ.
Předchozí výzkumy navíc identifikovaly lidskou formu lepry u veverek ve Skotsku a na ostrově Wight. Předpokládá se, že lepra u veverek je přenosná opakovaným kontaktem se slinami nebo nosními kapénkami nakažených zvířat. Dodržování rozumných preventivních opatření, jako je vyhýbání se fyzickému kontaktu s divokými zvířaty a mytí rukou před jídlem, dále minimalizuje jakékoli riziko. Navíc bakterie způsobující lepru nemohou přežít mimo tělo a důkazy ukazují, že 95 % všech lidí nemůže lepru přirozeně dostat, i když jsou vystaveni bakterii, která ji způsobuje.
Příčiny lepry
Lepru neboli malomocenství způsobují infekční bakterie Mycobatecterium leprae. Ty nejčastěji útočí na chladnější části těla. I když není tato forma lepry nijak výrazně nakažlivá, pokud propukne, může si nemocný odnést velmi vážné následky. K těm patří znetvořeniny a deformace na končetinách i na tváři.
Protože nemoc vypadala takto strašně, byli nemocní ve středověku zavíráni do leprosárií. Zprvu museli nemocní nosit klapačku nebo houkačku, aby na sebe upozornili, později byli zcela separováni a obáváni.
Zdroje:
