en.wikipedia.org, www.haaretz.com, londonist.com

Středověká vězení se lišila v závislosti na prohřešku, za který byl daný člověk odsouzen. Jedno však měli přece jen společné.

Jak žili vězni ve středověkých žalářích?

Ve středověku byli vězni drženi v žalářích, které se lišily jednak podle místa, kde se nacházely, a také podle druhu zločinu, za který byli odsouzeni. V některých případech byli vězni drženi v podzemních kobkách, které mohly být mokré a plné zápachu.

Tyto kobky byly většinou neosvětlené a vězni byli často drženi v tmavých a nehygienických podmínkách.

Další formou žaláře bylo věznění ve věži. Věže byly obvykle velmi pevné a vězni byli drženi v izolovaných místnostech, bez jakékoli lidské interakce. Tyto místnosti byly chladné a pohyb v nich byl takřka nemožný.

V některých případech byli vězni drženi také v kletech. Malých místnostech v podzemí, kde vězni často přebývali v křečovitých polohách.

Všichni vězni byli většinou drženi v řetězech, které jim bránily v pohybu. Problémem pak byla strava, které bylo nedostatek. Minimální porce jídla a vody vedly často k podvýživě a dehydrataci. Někteří vězni byli navíc mučeni, což jejich zesláblému stavu příliš nepomáhalo.

Největší peklo byla strava

Strava středověkých žalářů byla velmi jednoduchá a omezená. Vězni často dostávali pouze základní potraviny potřebné pro přežití, jako byly chléb, voda a kousek zeleniny či ovoce. Maso bylo zpravidla nedostupné, s výjimkou speciálních příležitostí, jako byly například svátky, kdy o něco lepší strava fungovala jako odměna.

Pro více informací se podívejte na toto video:

Zdroj: Youtube

V některých případech dostal některý z vězňů víno, což vedlo ke zmírnění stresu a napětí. Většinou se jednalo o velmi malé množství a víno rozhodně nebylo součástí každodenního jídelníčku.

Celkově vzato, strava středověkých žalářů byla monotónní a chudá na živiny. Vězni často trpěli podvýživou a jejich zdraví se zhoršovalo kvůli nedostatku vitamínů a minerálů.

V některých žalářích si vězni jídlo museli kupovat sami. Ti, kteří si to nemohli dovolit, obvykle zemřeli hlady a zimou dříve, než se jejich případ dostal k soudu. Šanci na přežití uvnitř drsného žaláře tak měli pouze bohatší vězni.