Zdroj: Profimedia.CZ
Victor Capesius: Lékárník z Osvětimi byl větší zlo než brutální dozorci
Etnický Němec Victor Capesius trpěl komplexem, že se narodil v Transylvánii. V nacistické hierarchii si však stál pořád podstatně lépe než jeho krajané, jejichž rodiče byli Rumuni. A mohl jen děkovat Bohu, že se nenarodil do rodiny židovské.
Proti Židům přitom studovaný doktor farmacie nikdy osobně nevystupoval. Jako obchodní zástupce věhlasné farmaceutické firmy Bayer měl mezi nimi řadu významných klientů a udržoval s nimi vřelé vztahy. Politika ho vlastně ani nezajímala. Vystudoval, oženil se, zplodil tři děti a vykonával práci, která ho bavila. Neviděl důvod, proč se zabývat něčím jiným.
Bohužel, přišla válka, Rumunsko se připojilo k Třetí Říši a Victor Capesius musel narukovat. Vzhledem k jeho vzdělání a německému původu se s ním zacházelo lépe než s ostatními rumunskými vojáky, dostával se na teplá a bezpečná místečka mimo frontu. Jeho nadřízení mu přesto dávali najevo, že jsou v etnickém žebříčku o příčku výše, protože se narodili na území Říše. Capesius v sobě rozvinul komplex méněcennosti a začal si sestavovat rodokmen, aby dokázal svůj čistý árijský původ. Nikomu se samozřejmě ani slůvkem nezmínil, že jeho vlastní manželka je poloviční Židovka.
V září roku 1943 byl Capesius dosazen do výdejny léků v koncentračním táboře Dachau. Ačkoli nešlo o tábor vyhlazovací, rychle poznal, jak rozdílně se zachází s vězni jednotlivých etnik a národností. V dubnu následujícího roku byl přeložen do Osvětimi, kde se uvolnilo místo lékárníka. Dotyčný byl popraven za šíření zpráv o vítězném postupu spojeneckých vojsk. Capesius pochopil, jak málo stačilo k tomu, aby člověk v jeho postavení upadl v nemilost.
A tak spolupracoval. Společně s doktorem smrti Mengelem stál na rampě a z transportů vybíral práceschopné muže a ženy. Naproti tomu těhotné, děti a starce posílal rovnou do plynové komory. Ironií osudu zrovna přijeli Židé z Rumunska. Mezi nimi byl i lékař Mauritius Berner, který si Capesia pamatoval ze svého města. Prosil ho, aby jej neodděloval od jeho ženy, dcery a devítiletých dvojčat.
Nacisty vycvičený Capesius z jeho slov zaznamenal pouze termín "dvojčata". Ihned poslal pro Mengeleho, který byl dvojčaty posedlý a vybíral si je pro své zrůdné experimenty. Chlapci ale nebyli jednovaječní, a tak je Mengele poslal zpátky do fronty seřazené před plynovou komorou. "Neplačte. Vaše žena a děti jdou jenom do sprch. Za hodinu se s nimi zase sejdete," uchlácholil lékárník svého známého.
Doktor Berner byl odveden do přidruženého pracovního tábora a teprve po válce se dozvěděl, že jeho rodina byla krátce po rozhovoru s Capesiem usmrcena plynem.
Během pobytu v Osvětimi lékárník nakradl část zubního zlata odebraného z mrtvol a odeslal ho své sestře, která ho bezpečně uschovala. Po válce byl Capesius krátce vězněn Američany, ale v roce 1950 se už poklidně usadil v západoněmeckém Göppingenu a za ukradené zlato si zde otevřel lékárnu a kosmetický salon.
Lovci nacistických zločinců na něho nezapomněli a nashromáždili proti němu důkazy, na jejichž základě byl Capesius v roce 1965 odsouzen k 9 letům vězení. Už po dvou a půl letech byl však amnestován a zemřel přirozenou smrtí v roce 1985 ve věku 78 let.
