Proti Židům přitom studovaný doktor farmacie nikdy osobně nevystupoval. Jako obchodní zástupce věhlasné farmaceutické firmy Bayer měl mezi nimi řadu významných klientů a udržoval s nimi vřelé vztahy. Politika ho vlastně ani nezajímala. Vystudoval, oženil se, zplodil tři děti a vykonával práci, která ho bavila. Neviděl důvod, proč se zabývat něčím jiným.

Bohužel, přišla válka, Rumunsko se připojilo k Třetí Říši a Victor Capesius musel narukovat. Vzhledem k jeho vzdělání a německému původu se s ním zacházelo lépe než s ostatními rumunskými vojáky, dostával se na teplá a bezpečná místečka mimo frontu. Jeho nadřízení mu přesto dávali najevo, že jsou v etnickém žebříčku o příčku výše, protože se narodili na území Říše. Capesius v sobě rozvinul komplex méněcennosti a začal si sestavovat rodokmen, aby dokázal svůj čistý árijský původ. Nikomu se samozřejmě ani slůvkem nezmínil, že jeho vlastní manželka je poloviční Židovka.

V září roku 1943 byl Capesius dosazen do výdejny léků v koncentračním táboře Dachau. Ačkoli nešlo o tábor vyhlazovací, rychle poznal, jak rozdílně se zachází s vězni jednotlivých etnik a národností. V dubnu následujícího roku byl přeložen do Osvětimi, kde se uvolnilo místo lékárníka. Dotyčný byl popraven za šíření zpráv o vítězném postupu spojeneckých vojsk. Capesius pochopil, jak málo stačilo k tomu, aby člověk v jeho postavení upadl v nemilost.

A tak spolupracoval. Společně s doktorem smrti Mengelem stál na rampě a z transportů vybíral práceschopné muže a ženy. Naproti tomu těhotné, děti a starce posílal rovnou do plynové komory. Ironií osudu zrovna přijeli Židé z Rumunska. Mezi nimi byl i lékař Mauritius Berner, který si Capesia pamatoval ze svého města. Prosil ho, aby jej neodděloval od jeho ženy, dcery a devítiletých dvojčat.

Nacisty vycvičený Capesius z jeho slov zaznamenal pouze termín "dvojčata". Ihned poslal pro Mengeleho, který byl dvojčaty posedlý a vybíral si je pro své zrůdné experimenty. Chlapci ale nebyli jednovaječní, a tak je Mengele poslal zpátky do fronty seřazené před plynovou komorou. "Neplačte. Vaše žena a děti jdou jenom do sprch. Za hodinu se s nimi zase sejdete," uchlácholil lékárník svého známého.

Doktor Berner byl odveden do přidruženého pracovního tábora a teprve po válce se dozvěděl, že jeho rodina byla krátce po rozhovoru s Capesiem usmrcena plynem.

Během pobytu v Osvětimi lékárník nakradl část zubního zlata odebraného z mrtvol a odeslal ho své sestře, která ho bezpečně uschovala. Po válce byl Capesius krátce vězněn Američany, ale v roce 1950 se už poklidně usadil v západoněmeckém Göppingenu a za ukradené zlato si zde otevřel lékárnu a kosmetický salon.

Lovci nacistických zločinců na něho nezapomněli a nashromáždili proti němu důkazy, na jejichž základě byl Capesius v roce 1965 odsouzen k 9 letům vězení. Už po dvou a půl letech byl však amnestován a zemřel přirozenou smrtí v roce 1985 ve věku 78 let.