Mumie se stále zkoumá, ale aktuálně byla zveřejněna první zajímavá data. Ukázala, že plod, jenž byl v těle mumie nalezen, se zachoval díky neobvyklému procesu rozkladu. Neuvěřitelné je, že zůstal v těle ženy rozpoznatelný neskutečných 2000 let! Jak je to možné?

Těhotná mumie

Mumie prošla velmi zajímavým procesem identifikace. Vědci se totiž nejprve domnívali, že mumie patří veleknězi Hor-Djehutimu. Mumie byla identifikována jako tělo velekněze díky nápisu na sarkofágu a byla umístěna do Národního muzea ve Varšavě. Muzeu ji daroval muzeu v roce 1826 Jan Wezyk-Rudzki, polský malíř, architekt a sochař, který ji údajně koupil od hraběte Stanislava Kostky Potockého. V roce 1917 byla mumie poprvé vystavena v sálech Národního muzea. Noviny o ní psaly, že je "tak krásná, že ji žádné jiné muzeum nemá".

Později však byla podrobena zkoumání a ukázalo se, že se nejedná o velekněze, ale o těhotnou ženu. Ženě bylo mezi 20 a 30 lety a byla ve 26. až 28. týdnu těhotenství.

Nový výzkum – z velekněze žena!

Sken balzamovaného těla odhalil totiž nejen to, že jde o ženu, ale odhalil i její těhotenství. Egyptolog Stanislaw Ozarek-Szilke identifikoval studiem rentgenových snímků uvnitř ženina těla malou nohu. "Z neznámých důvodů nebyl plod při mumifikaci z břicha zemřelé vyjmut," uvedl Wojciech Ejsmond z Ústavu středomořských a orientálních kultur Polské akademie věd.

Na dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Jak je možné, že se plod zachoval?

Ejsmond, který určil věk matky, myslí, že se těhotenství mohlo nějakým způsobem podílet i na ženině smrti. Je jasné, že v době před dvěma tisíci lety byla úmrtnost v době těhotenství velmi vysoká, a to jak u matky, tak plodu. Přestože je však plod v těle matky nikoli ve výborném stavu, je tam, což je samo o sobě zázrak a vynikající studijní materiál.

Pohlaví plodu prozatím není známo. I tak ale nález vrhá světlo na dosud neprobádaný aspekt staroegyptských pohřebních zvyklostí a výkladů těhotenství v kontextu náboženství starého Egypta.

Nová studie v časopise Journal of Archaeological Science však ukazuje, že tělo zemřelé ženy bylo pokryto natronem, aby se vysušilo. Natron je směsí dekahydrátu uhličitanu sodného (druh jedlé sody) a asi 17% hydrogenuhličitanu sodného (nazývaného také jedlá soda, i když s jiným vzorcem), spolu s malým množstvím chloridu sodného a síranu sodného. V takto kyselém prostředí se plod v děloze nezačal tolik rozkládat a kyselina mravenčí a další sloučeniny vzniklé po smrti změnily Ph uvnitř těla ženy. To se pak ukázalo jako prostředí, díky němuž byl plod zachován po tisíce let.

Kosti plodu začaly vysychat a mineralizovat. „Můžete vidět například ruce nebo chodidlo, ale to nejsou kosti, ale vysušené tkáně. Lebka, která se vyvíjí nejrychleji a je nejvíce mineralizovaná, se zachovala jen částečně," řekl Wojciech Ejsmond.

Podle vědců je proces egyptské mumifikace z chemického hlediska procesem mineralizace tkání, které mohou přežít tisíciletí, jak se ukazuje i na jiných, stejně zachovalých mumiích, jež jsou v Evropě k dispozici. Tento proces, který se v těle ženy odehrál, pak dokazuje i to, proč nebyly nejprve na CT snímcích vidět žádné kosti plodu.

Zdroje:

www.heritagedaily.com, www.sciencedirect.com