Prehistorická památka
Hadí mohyla (Serpent Mound) je jedna z největší dochovaných mohyl na světě. Jak už název napovídá, má tvar plazícího se hada, který má stočený ocas. Tato Národní historická památka leží na náhorní plošině městečka Peebles v Ohiu. Mohyla je 419 metrů dlouhá, místy 6 až 7 metrů široká, nad svým okolím ční do výšky až 1,5 metrů. Hlavu s otevřenými čelistmi tvoří skalní útes nad potokem Brush Creek. Je to velmi důmyslná stavba postavená ze tří vrstev, na dně je kamení, na něm je hlína smíchaná s popelem z dřevěného uhlí, třetí vrstvu tvořila vegetace. Dnes mohylu pokrývá udržovaný trávník.
Známí či neznámí stavitelé?
Mezi prvními, kteří Hadí mohylu zkoumali, byl v 80. letech 19. století archeolog F. W. Putnam z Peabodyho muzea Harvardské univerzity. Při svých vykopávkách nenašel žádné artefakty, které by pomohly odhalit původ stavitelů. Nelze nezmínit, že samozřejmě existovaly teorie, které přisuzovaly záhadnou stavbu mimozemšťanům, kteří prý v této oblasti těžili drahé kovy, konkrétně iridum. Nicméně vědci ví, že tuto krajinu obývaly kultury Adena a Fort Ancient, kteří po sobě zanechaly tři pohřební mohyly a starověkou vesnici. Neshodnou se však, které tuto neobvyklou stavbu připsat. Jednoznačnou odpověď nepřinesla ani poslední radiokarbonová datování. Jeden tábor tvrdí, že ji postavili Adenové kolem roku 320 př. n. l., kteří toto území obývali od roku 800 př. n. l. do 100 n. l. a kteří po sobě nezanechali žádné písemné zprávy nebo jiné památky. Druhý je přesvědčený, že to byla Fort Ancient, která zde žila mezi lety 1000 až 1650 a datuje její vznik do roku 1 070. Jsou i domněnky, že Fort Ancient adenskou stavbu upravovala nebo přestavěla.
A tajemství hada?
Pokud jde o účel Hadí mohyly, ani zde mezi badateli nepanuje shoda. Jisté je, že to není mohyla pohřební. V otevřené tlamě hada je předmět, o němž někteří tvrdí, že to je vejce, které had polyká, jiní že je to jakési zvětšené oko. Mnoho domorodých kultur hada uctívalo, byl symbolem nadpřirozené moci. Hadí mohyla tak mohla mít duchovní význam, souviset i s pohřby, třeba jí procházela duše zemřelých na své poslední cestě. Není vyloučeno, že mohla sloužit jako kalendář k určení ročních období. Hlava směřuje do místa, kde při letním slunovratu zapadá slunce, a naopak ocas na východ slunce při zimním slunovratu. Tvar mohyly se shoduje se souhvězdím Draka, v první serpentině je náznak hvězdy Thuban, která kdysi bývala „severkou“, mohyla tak mohla být kompasem, podle kterého se určoval sever.
Duchovní místo
Hadí mohyla se nacházela na soukromém pozemku a na konci 19. století hrozilo, že se změní v kukuřičné pole. Veřejnou sbírkou se podařilo vybrat peníze pro Harvardskou univerzitu, která pozemek koupila a lokalitu darovala Archeologické a historické společnosti státu Ohio. Ta ji na počátku 20. století zpřístupnila veřejnosti. V roce 1908 vybudovala 35 metrů vysokou rozhlednu, aby si mohli návštěvníci prohlédnout monumentálního hada z výšky. Později přibylo malé muzeum. Nutno dodat, že byla Hadí mohyla i cílem vykradačů hrobů a několikrát poničena vandaly. Ať byl původní účel stavby jakýkoli, dnes je to nejen významná historická památka, ale také duchovní a očistné místo, kterému prý meteorický kráter propůjčuje zvláštní kouzlo, a proto sem lidé chodí meditovat.
Zdroje: science.howstuffworks.com, www.ohiohistory.org, www.history.com
