Nedostatek písemných pramenů vrhá počátky našeho státu do jakéhosi období temna. Víme, že ve 2. polovině 9. století se ve středních Čechách ujal vlády kníže Bořivoj, avšak celé Čechy v té době ještě nebyly sjednoceny a jednotlivým krajům vládla knížata jiná. Postavení těchto drobných knížectví nebylo zrovna nejstabilnější, neboť ležela jako v kleštích mezi dvěma mocnými celky: na západě se rozpínala Východofranské říše, na východě Velká Morava. Česká knížata střídavě odváděla tribut té či oné straně a komplikované zahraniční vztahy se neobešly bez bojů.

Z nějakého důvodu to ale nakonec byli Přemyslovci, kteří své maličké knížectví roztáhli do úctyhodných rozměrů, zatímco Velkomoravská říše zcela zanikla. První impulz k tomu zavdal ambiciózní Boleslav I., jemuž se podařilo dostat pod kontrolu ostatní česká knížectví a ještě přitom válčit proti Sasům. Prameny naznačují, že měl za sebou na svou dobu velmi silné vojsko, čítající tři tisíce kvalitních jezdců. Otázka je, odkud všechny ty bojovníky sesbíral. Obyvatelstvo nebylo v té době nijak početné a většinu tvořili drobní zemědělci, případně obchodníci, kteří byli vázáni ke své práci.

Malá profesionální armáda

Drobný zemědělec se po většinu svého života nepodíval za hranici svého pole, ale panovníci od okolního světa nijak izolováni nebyli. Naopak, celá Evropa byla provázána politicky i obchodně. A také vojensky. Pokud měl panovník peníze, mohl posílit své vojsko o žoldnéře z cizích krajů. Do franské armády se běžně nechávali najímat například seveřští Vikingové, kteří měli ve válčení dobrou praxi. A historikové mají dobrý důvod k hypotéze, že řada Vikingů vstoupila i do služeb prvních Přemyslovců.

Česká knížata totiž měla hodně peněz. Praha byla již v 10. století významným obchodním centrem a kvetl tu mimo jiné obchod s otroky odchytávanými ve východních pohanských oblastech. Arabští a židovští kupci za ně neváhali platit vysoké sumy. Peníze se do české pokladny jen sypaly - a byly schopny pokrýt náklady na armádu složenou ze zkušených zahraničních profesionálů.

Viking na Pražském hradě

Severští žoldnéři se stávali členy knížecí družiny a pracovali pro panovníka jako jeho osobní stráž. Když bylo potřeba, vytáhli s ním do boje. Vikinské bodyguardy si zřejmě vydržovala i matka svatého Václava Drahomíra, jak naznačuje Kristiánova legenda. Vědcům se dokonce během zkoumání ostatků Přemyslovců podařilo jednoho Vikinga najít přímo na Pražském hradě.

Bylo mu okolo 50 let a zemřel někdy v 2. polovině 9. století - tedy možná ještě za vlády Bořivoje. Analýza jeho dvou zubů ukázala, že nepocházel ze střední Evropy, nýbrž z oblasti Dánska. Svému pánovi musel prokázat velké služby, když byl pohřben mezi nejvyšší elitou.

Cizinců se v raně středověkých českých pohřebištích našlo více, jejich původ ale musí teprve upřesnit analýza DNA. V každém případě se však zdá, že pohyb obyvatel napříč Evropou byl v době prvních Přemyslovců mnohem čilejší, než se historikové dosud domnívali, a knížecí družiny zdaleka netvořili jen nejvěrnější "místní". Škoda jen, že se tehdy nenašlo více učenců, kteří by nám o tom zanechali přesnější písemné zprávy.

Podívejte se, jak asi vypadala Ludmila, zřejmě zavražděná rukou vikinských družiníků:

Zdroj: Youtube

Zdroje: https://ct24.ceskatelevize.cz/, https://www.stoplusjednicka.cz/, https://cs.wikipedia.org/