Staré severské ságy vypravují o odvážných bojovnících, dalekých cestách a mocných panovnících. Všichni jejich hrdinové však byli také dětmi. Ty to v jakémkoli životním období neměly lehké. Pokud přežily prvních 5 let, měly dobrou šanci, že oslaví pubertu. Následně pak přišlo dospívání, které bylo, z dnešního pohledu, velmi krátké. Dívky se stávaly ženami s první menstruací, chlapci muži kolem 14 věku. V té době již byli zasvěceni do umění války.

Zdroj: Youtube

Od útlého věku se děti učily bojovat s mečem, kopím a lukem. Krotily koně, tvarovaly štíty a házely sekerou. Mezi tréninkem musely pomáhat i doma. Hlídaly krb, staraly se o zvířata, pracovaly na polích, sbíraly dříví, lesní plody a ovoce. Podle archeologických nálezů však měly čas i na hraní. Byly nalezeny malé dřevěné lodě, panenky, figurky i kolovrátek.

Vikingové a děti

Vikingské děti nevyrůstaly v běžné rodině složené z matky, otce a sourozenců. Podle nalezených fragmentů obydlí odborníci vydedukovali, že průměrnou domácnost tvořilo sedm nebo osm členů. Výjimkou však nebyly také domy, v nichž bydlelo až 40 lidí. „Předpokládáme, že v rámci jednoho stavení spolu žili také otroci, konkubíny, hosté i potulní nájemní dělníci," vysvětluje archeoložka Marianne Hem Eriksen, která studuje Vikingy z doby cca 1050 n. l.

„Dnes jsou děti prioritou, předpokládám, že tomu tak ale nebylo vždy," říká vědkyně. Opírá se o svou práci, během níž studovala 52 zbytků koster vikingských potomků, jež nebyli pohřbeni tak, jak bývalo zvykem, ale byli zakopáni přímo v domech. 75 % z nich byli kojenci, nejstarší zemřel ve věku 11-13 let.

Archeoložka předpokládá, že některé děti se již narodily mrtvé, jiné podlehly syndromu náhlého úmrtí kojence, další se staly obětí vražd. „Zabíjení novorozeňat bylo zakázáno až ve středověku, poté, co se ve Skandinávii uchytilo křesťanství. Je tedy pochopitelné, že pokud měli lidé omezené zdroje a bylo těžké své potomky uživit, uchýlili se k radikálnímu řešení," krčí rameny Eriksen.

Děsivá tradice

Zbytky koster byly nalezeny v oblasti ohnišť, ve zdech, ve výklencích, ale také před domem na dvoře či v dílnách. K ukládání kojenců docházelo při samotné stavbě, během obývání, nebo také při stěhování. Na téměř 50 % zkoumaných lokalit bylo nalezeno více pozůstatků nad sebou, což naznačuje, že rituál se pravidelně opakoval.

Odbornice také předpokládá, že děti nebyly až do určitého věku brány za plnohodnotné osoby. Zjistila, že Vikingové ve svých domech ukládali věci, jež ho měly chránit nebo měly vést k prosperitě. „Byly to předměty vyrobené ze stříbra i zlata, obilí, nástroje a možná také mrtvé dítě," navrhuje a pokračuje: „Tradice pochovávání kojenců do konstrukčních prvků a ohnišť naznačuje, že dům byl vnímán jako něco, čemu je vhodné poukázat oddanost. Praxe tedy možná nebyla primárně zaměřena na dítě, ale na stavení."

Zdroj: Youtube

Zdroje: en.natmus.dk, sciencenorway.no