O vikingské slávě existuje mnoho ság a legend, v nichž autoři oslavují většinou mužské hrdiny a jejich skutky. Je zde však i zachyceno to, jak byly děti ve válčení cvičeny již od mala. Očekávalo se to od nich a musely jít ve šlépějích svých rodičů. Je jasné, že skvělými válečníky byly i ženy, ale o výcviku dívek a holčiček se legendy nezmiňují. Je možné, že důvodem není to, že žen nebylo tolik, ale to, že po přijetí křesťanství musely ženy pověsit válečnictví na hřebík. Očekávaly se od nich jiné, více ženské, povinnosti.
Jaké bylo dětství Vikingů? Podívejte se zde:
Výcvik od prvních krůčků
Malí chlapci byli již od útlého věku vychováváni s ideou, že skutečnými muži se stanou jen díky ovládnutí umění války. Děti se učily různým dovednostem a bojovým technikám, krotily koně, vyráběly šípy, tvarovaly štíty a ovládaly oštěpy. Chlapci se válečnictví učili bez ohledu na původ, bylo i součástí dětských her, kdy byly šípy a oštěpy proti zranění opatřené kůží. Ke skutečným zbraním se děti dostaly, až když povyrostly. Zbraně byly samozřejmě uzpůsobené tomu, že šlo o děti, o čemž svědčí i archeologické nálezy. Norští archeologové našli v dětském hrobě několik zbraní speciálně pro děti, včetně malého meče a sekery.
Kromě ovládání zbraní děti i bojovaly v zápasech, mimo jiné se sněhovými koulemi. Jednalo se o celoroční trénink, kdy chlapci trénovali rychlost a obratnost, které je měly připravit na budoucí boj zblízka a daly jim pravidla a disciplínu. Pravidla byla Vikingy velmi přísně dodržována a bez výjimky ctěna. Ti, kdo je porušili, se stali vyvrhely společnosti.
Vikinské děti byly skvělými válečníky odmala
Pravidla a čest ve vikingské společnosti
Když chlapci ovládl umění boje a byli připraveni stát se muži, museli prokázat své schopnosti v bitvě nebo se vydat na vikingskou výpravu. To bylo spíše výsadou bohatých a mocných rodů. Někteří chlapci zabili svého prvního muže ještě před desátým rokem života.
Čest a pravidla byly alfou a omegou. Vikingové věřili, že bohyně norn spřádají nitky života a že každý lidský život je předurčen. Nebylo v lidských silách osud změnit, takže cílem všech bylo hrdě vstoupit do Valhally. Již děti se chtěly naučit umění co nejlépe, aby dokázaly bojovat i zemřít se ctí.
Za nejcennější bylo zemřít jako hrdina v bitvě. Byly jen dvě možnosti – přežít nebo zemřít. Prohra možná nebyla, stejně jako útěk. Díky víře v předurčený osud válečníci věděli, že musejí být stateční, ale že co se má stát, to se stane.
Zdroje:
www.legendsandchronicles.com, www.ancient-origins.net, www.ancientpages.com
