Vědci objevili šest vikinských hrobů. Ležel v nich poklad nesmírné ceny

Vikingové byli válečníci. Milovali ale kočky i psy.

Vikingové byli válečníci. Milovali ale kočky i psy.

Foto: Profimedia.cz

Perly, kopí, štíty, vikinské meče a dokonce i pes. Archeologický průzkum Eyjafjörðuru na severu Islandu předčil všechna očekávání. Poklady vykopané ze starých pohřebišť jsou tak označované za „nálezy století". S největší pravděpodobností patřily významným náčelníkům.

Eyjafjörður patří mezi výjimečná archeologická naleziště. Je to nejdelší fjord na Islandu a nachází se v severní části země. Historicky nejpodstatnější je jeho západní část Gáseyri, která byla ve vikinské době obchodním centrem. Pozadu však nezůstává ani oblast Dysnes. Její název odkazuje na mytologickou minulost. Výrazem „dys“ se totiž označovaly pohřební mohyly. Právě zde byl vykopán jeden z nejvýznamnějších pokladů Islandu.

Zdroj: Youtube

Vědci samotný nález 6 hrobů z doby Vikingů označili za štěstí. Oblast je silně poškozena půdní erozí a bylo jen otázkou času, kdy by dávnou minulost pohltila voda. Velkou vzácností je navíc objev třech pohřebních lodí z 9. a 10. století a fakt, že žádná z nich nebyla vykradena.

Vikingové a hrob v Dysnes

Nálezy byly výjimečné z několika dalších důvodů. I přesto, že Vikingové poměrně často pohřbívali významné osoby na lodích, Islanďané se těmto praktikám spíše vyhýbali. Důvod je zřejmý. Zdroje dřeva byly a jsou na ostrově omezené. Proto je zcela jasné, že pohřební lodě byly zkonstruovány pro nejvýznamnější náčelníky. Stejně vzácné je najít hrob s mečem nebo válečnou výbavou. Zde byly, mimo 100 předmětů včetně perel, vykopány dohromady 2 meče, 3 kopí a 3 štíty. A také psí ostatky.

Modrá barva - slovo pro ni vzniklo jako poslední.

Ve starověku lidé nedokázali rozlišit modrou barvu, tvrdí věci. Je to logické

Je známo, že Vikingové milovali kočky. Doprovázely je na jejich dobyvatelských výpravách a zajišťovaly, že hlodavci nezkonzumují důležité zásoby potravin. Byly tak zcela běžné. Mezi mazlíčky však patřili především psi. Hlídali stáda a pomáhali lovit. Vikingové je pokládali za symbol věrnosti a dokonce se o nich zmiňují i obrazy a legendy. Ve skandinávské mytologii byli také spojováni s podsvětím. Proto se s nimi významní lidé nechávali pohřbívat. Brávali je tak s sebou jako doprovod na posmrtnou cestu.

Výjimečně složitě zdobená koule z Towie v Aberdeenshire, datovaná do období 3200-2500 př. n. l.

Záhadné 5000 let staré skotské koule sloužily jako dokonalé paměťové zařízení

Podle kosterních pozůstatků dokonce víme, jak nejlepší přítel Vikingů vypadal. Tehdejší psi byli zřejmě příbuzní s dnešními špici, jež patří mezi nejstarší plemena v Evropě, s islandským psem a norským bohundem.

Pohanské pohřby

Vzácné nálezy odborníkům napovídají, jak byly prováděny pohanské pohřby v 9. a 10. století. Jedním z důležitých prvků byla monumentálnost. Čím vyznámnější člověk, tím větší byla jeho pohřební mohyla. „V Dysnes jsme objevili až devítimetrové návrší. Tedy mnohem vyšší než cokoli, co jsme viděli na jiných místech," říká archeoložka Hildur Gestsdóttir. Zajímavostí také je, že v pohanských hrobech se nachází zejména muži a jsou budovány u cest.

Vikinské mohyly se často stavěly u cest.Vikinské mohyly se často stavěly u cest.Zdroj: Profimedia.cz

Dále bylo nutné, aby se k mrtvým uložily také dary či jiné cennosti. Tyto zvyky, včetně kremace, byly zakázány s příchodem křesťanství. Od 11. století se tak nebožtíci pohřbívali do posvěcené půdy, do prosté jámy nebo rakve. Na křesťanských hřbitovech byly již archeology nalezeny i ženy a děti.

Zdroj:

www.histecho.com, www.dspace.tul.cz, www.ct24.ceskatelevize.cz