Eyjafjörður patří mezi výjimečná archeologická naleziště. Je to nejdelší fjord na Islandu a nachází se v severní části země. Historicky nejpodstatnější je jeho západní část Gáseyri, která byla ve vikinské době obchodním centrem. Pozadu však nezůstává ani oblast Dysnes. Její název odkazuje na mytologickou minulost. Výrazem „dys“ se totiž označovaly pohřební mohyly. Právě zde byl vykopán jeden z nejvýznamnějších pokladů Islandu.
Vědci samotný nález 6 hrobů z doby Vikingů označili za štěstí. Oblast je silně poškozena půdní erozí a bylo jen otázkou času, kdy by dávnou minulost pohltila voda. Velkou vzácností je navíc objev třech pohřebních lodí z 9. a 10. století a fakt, že žádná z nich nebyla vykradena.
Vikingové a hrob v Dysnes
Nálezy byly výjimečné z několika dalších důvodů. I přesto, že Vikingové poměrně často pohřbívali významné osoby na lodích, Islanďané se těmto praktikám spíše vyhýbali. Důvod je zřejmý. Zdroje dřeva byly a jsou na ostrově omezené. Proto je zcela jasné, že pohřební lodě byly zkonstruovány pro nejvýznamnější náčelníky. Stejně vzácné je najít hrob s mečem nebo válečnou výbavou. Zde byly, mimo 100 předmětů včetně perel, vykopány dohromady 2 meče, 3 kopí a 3 štíty. A také psí ostatky.
Je známo, že Vikingové milovali kočky. Doprovázely je na jejich dobyvatelských výpravách a zajišťovaly, že hlodavci nezkonzumují důležité zásoby potravin. Byly tak zcela běžné. Mezi mazlíčky však patřili především psi. Hlídali stáda a pomáhali lovit. Vikingové je pokládali za symbol věrnosti a dokonce se o nich zmiňují i obrazy a legendy. Ve skandinávské mytologii byli také spojováni s podsvětím. Proto se s nimi významní lidé nechávali pohřbívat. Brávali je tak s sebou jako doprovod na posmrtnou cestu.
Podle kosterních pozůstatků dokonce víme, jak nejlepší přítel Vikingů vypadal. Tehdejší psi byli zřejmě příbuzní s dnešními špici, jež patří mezi nejstarší plemena v Evropě, s islandským psem a norským bohundem.
Pohanské pohřby
Vzácné nálezy odborníkům napovídají, jak byly prováděny pohanské pohřby v 9. a 10. století. Jedním z důležitých prvků byla monumentálnost. Čím vyznámnější člověk, tím větší byla jeho pohřební mohyla. „V Dysnes jsme objevili až devítimetrové návrší. Tedy mnohem vyšší než cokoli, co jsme viděli na jiných místech," říká archeoložka Hildur Gestsdóttir. Zajímavostí také je, že v pohanských hrobech se nachází zejména muži a jsou budovány u cest.
Vikinské mohyly se často stavěly u cest.
Dále bylo nutné, aby se k mrtvým uložily také dary či jiné cennosti. Tyto zvyky, včetně kremace, byly zakázány s příchodem křesťanství. Od 11. století se tak nebožtíci pohřbívali do posvěcené půdy, do prosté jámy nebo rakve. Na křesťanských hřbitovech byly již archeology nalezeny i ženy a děti.
Zdroj:
www.histecho.com, www.dspace.tul.cz, www.ct24.ceskatelevize.cz
