Vědci zrekonstruovali hudbu starých Vikingů
Vikingové nebyli pouze špinaví a násilničtí nájezdníci, jak jsou často zobrazováni a za které jsou považováni. Velká část z nich byli zemědělci, kteří se často vydávali za obchodem. Hodně z nich bylo také umělecky založeno.
Složitě vyřezávané meče, úchvatné runové kameny a další krásně zdobené artefakty denní potřeby, jako byly hřebeny a jiné nástroje byly objeveny v posledních několika desetiletích.
Poměrně velkou mezeru té doby však tvoří hudba. Nyní se vědcům podařilo zrekonstruovat právě tu a výsledkem jsou moderní a krásné tóny.
Nevědomost, jak vikinská hudba vlastně vypadala, tkví především v poměrně malém počtu nalezených nástrojů. Neznámou je i povaha hudby samotné. Hudba je totiž svým způsobem pomíjivá, a tak je velice náročné ji znovu zachytit v přesné původní podobě.
Skandinávci své doby navíc neměli písemnou kulturu. Vědecká bádání po jejích kořenech tak zahrnovala poměrně hodně analýz a teorií, týkajících se mezikulturního srovnání. To vycházelo z předpokladů, čemu se skandinávská hudba nemohla podobat. Kombinací archeologických, literárních a hudebních důkazů bylo následně možné navrhnout vysoce kvalifikovanou hypotézu o tom, jak mohla znít skandinávská hudba doby Vikingů.
Takto moderní a krásné tóny dokázali zahrát
Při archeologických vykopávkách byly nalezeny hudební nástroje z doby vikinské. Ty lze rozdělit na dřevěné dechové, žesťové, strunné a bicí nástroje. Příkladem těchto nástrojů jsou dlouhé trubkové lur rohy, kostěné flétny nalezené ve švédské Birce, panovy píšťaly z vykopávek v Coppergate, kravský roh nalezený ve švédském Västerby, chřestidla z lodi Oseberg v Norsku a lyry, jako je anglosaská lyra ze Sutton Hoo nalezená ve Velké Británii.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Zatímco samotní Skandinávci zanechali jen málo stop o tom, jak jejich hudba mohla znít, dochovaly se soudobé zprávy v arabštině, řečtině a latině. Arabští autoři, jako například at-Tartuši a ibn Fadlán, popisují vlastnosti a souvislosti germánského zpěvu. Údajně zněl jako "hučení vycházející z jejich hrdel", respektive byl používán při pohřebních obřadech. Byzantské prameny popisují gótské tance a podrobně popisují tendenci Skandinávců v zahraničí silně se držet tradice.
Konečně existuje množství latinských pramenů, od předkřesťanských římských spisovatelů až po křesťanské mnichy, které podrobně popisují, jaké písně germánské kmeny zpívaly a na jaké nástroje hrály. Ze všech těchto cizích pramenů víme, že přinejmenším jeden typ severské vokální hudby zněl legato s různými výškami tónů. Skandinávská hudba byla spíše konzervativní a germánské kmeny zpívaly o své vlastní historii. Samotné hudbě se věnovali také před každou bitvou.
Dvě důležité rané melodie jsou zaznamenány v Codex Runicus a Codex Upsaliensis C jako součást středověkých skandinávských rukopisů. První je jediným příkladem hudby psané runami. Melodie zaznamenaná v druhém z nich, "Nobilis, humilis", je pak pozoruhodná tím, že je polyfonní. To znamená, že má více melodických linek v několika paralelních terciích.
Zdroje: