„Odinovi muži se vrhli vpřed bez brnění. Byli šílení jako vlci a silní jako medvědi. Kousali do štítů a lidi zabíjeli jedním úderem. Zranění, které utržili, zcela ignorovali," popisuje skladská báseň Haraldskvæði. V jiných příbězích se o nich říká, že „byli vlkodlaci, kteří se nebáli ničeho." Plenili a zabíjeli bez rozdílu. Byli imunní vůči ohni i kovu a necítili žádnou bolest.
Krutí zabijáci plnili úlohu osobních strážců, žoldáků a nájemných zabijáků. Byli elitními válečníky. V každé šarvátce měli jediný úkol. Zlikvidovat co nejvíce nepřátel. Byli hluční, zběsilí a krvelační. Není tedy divu, že se každé bitevní pole, na které vstoupili, přeměnilo v jatka.
Vlkodlaci
Berserkové uctívali severského boha války, smrti, magie a extáze Odina. Smrti se nebáli. Věřili, že když přijde konce světa, neboli Ragnarok, díky své odvaze budou stát hned vedle svého Pána. Jejich pojmenování je odvozeno buď přímo od slova berserkr – medvědí košile, od bare serk – bez košile či brnění nebo od slova björneserk - člověk ve zvířecí kůži a zvířecí povahy.
Dlouho se spekulovalo o tom, jak bylo možné vycvičit tak nebojácnou a agresivní skupinu válečníků. Jednou z hypotéz je, že muži užívali odvary z bylin nebo hub.
Vikingové a lektvary
Dobové prameny uvádějí, že Berserkeři měli před nástupem do bitvy zimnici, drkotali jim zuby, pak najednou zčervenali, začali kousat štíty a nastoupil u nich zuřivý amok. Během boje pak měli pěnu u úst.
Podle etnobotanika Karstena Fatura byli válečníci v transu, jež jim navodil Blín černý. Jednoletá až dvouletá jedovatá rostlina z čeledi lilkovitých. Tato bylina byla posvátnou napříč kontinenty. Používala se k léčebným i magickým účelům. Byla součástí mastí, ale také piva.
„Stav, která válečníci zažívali, tedy hněv, zvýšenou sílu, otupený pocit bolesti, neklid, zmatenost, ale také snížení úrovně lidskosti a rozumu, přímo popisuje účinky blínu," vysvětluje Fatur. Jakmile lektvar přestával působit, Berserkeři byli psychicky i fyzicky zcela vyčerpáni. Bojovníci se pak z transu vzpamatovávali několik dní.
To, že nenápadná bylina byla ve Skandinávii hojně využívaná dosvědčují také vykopávky. V hrobech archeologové pravidelně nacházejí sáčky se semínky rostliny.
Éra Berserkerů skončila ve 12. století, kdy Skandinávie přijala křesťanství. Zákon z roku 1123 nařizoval, že Viking, který bude během boje vykazovat stavy šílenství, podobné těm, jež zažívali elitní žoldáci, bude na tři roky poslán do vyhnanství.
Zdroj: