Vikingové prosluli zejména svými námořnickými dovednostmi, působivou vojenskou taktikou a svébytnou kulturou. Přitom ale o nich existuje mnoho mýtů, které se v průběhu času udržely, přestože jsou nepravdivé. Záhadný je i původ samotného slova Viking. Slovo vikingr se poprvé použilo pro označení někoho, kdo se vydal na výpravu. Až ve 12. století se "vikingar" používalo v islandských ságách k označení agresivních, pirátských lovců, kteří terorizovali skandinávské, baltské a britské vody.
Na některé mýty o Vikinzích se podívejte na videu zde:
Vikingové byli nelítostní barbaři
Jeden z nejúpornějších mýtů o Vikinzích je ten, že to byli nemilosrdní barbaři, kteří se zajímali pouze o nájezdy a drancování. I když je pravdou, že se při svých nájezdech obohacovali a skutečně se oddávali válčení a drancování, byli zároveň velmi zdatní obchodníci, zemědělci a řemeslníci. Vikingové měli složitou společnost se silným smyslem pro komunitu a spravedlnost. Měli bohatou a komplexní kulturu, která zahrnovala umění, literaturu a náboženství. Vikingové byli také zkušení navigátoři a obchodníci, kteří vybudovali obchodní cesty po celé Evropě a Asii. Násilí Vikingů je však třeba chápat v širším kontextu středověkého období, kdy se stejně i více hrůzných činů dopouštěly i jiné národy.
Jak je to s rohatými přilbami
Další častý mýtus o Vikinzích říká, že nosili rohaté přilby. Po dlouhá léta byli Vikingové zobrazovaní v kožešinách a kožené zbroji s velkou přilbou, z jejíhož vrcholu trčí býčí rohy. Ale tento klasický symbol je naprosto nesprávný. Tento mýtus je z velké části výsledkem populárního zobrazování Vikingů v umění a literatuře, ale ve skutečnosti neexistují žádné písemné ani archeologické důkazy o tom, že by Vikingové nosili rohaté přilby.
Podobu rohaté přilby poprvé zpopularizovali kostýmní návrháři 19. století. Stalo se tak hlavně v díle Wagnerovy klasické ságy Prsten Nibelungův. Wagnerovo vyprávění smíchalo motivy ze severské a německé tradice tak, aby německé dědictví spojilo s legendárními severskými hrdiny.
Z praktických důvodů je daleko pravděpodobnější, že nosili jednoduché, praktické přilby, určené spíše k ochraně než k ozdobě.
Vikinská helma a sekyra
Vikingové rozhodně nebyli všichni blonďatí a modroocí
O Vikinzích se často traduje, že byli všichni blonďatí a modroocí. Je sice pravda, že mnoho Vikingů mělo světlou pleť a světlé vlasy, ale bylo i mnoho těch, kteří měli tmavší vlasy a pleť. Nedávné genetické studie ve skutečnosti ukázaly, že Vikingové měli různorodé fyzické vlastnosti. Vikingové nebyli jednotným skandinávským národem, ale každý region měl své vlastní vůdce a odlišnou identitu, jak dokazuje řada archeologických důkazů. Podle analýzy genomů 442 pravěkých lidí z archeologických nalezišť v dnešní Skandinávii, Velké Británii, Irsku, na Islandu, v Grónsku, Estonsku, na Ukrajině, v Polsku byli Vikingové geneticky různorodí lidé, a proto neměli pojem etnické čistoty.
Vikingové a panteon bohů, nejen Odin
Mýty říkají, že Vikingové věřili v jednoho boha, Odina. Je sice pravda, že Odin byl důležitou postavou vikinského náboženství, ale Vikingové věřili v panteon bohů a bohyň. Věřili, že tito bohové a bohyně ovládají různé aspekty života, například lásku, válku a smrt.
Vikingové nebyli negramotní ani nevzdělaní. Měli vlastní abecedu zvanou futhark, složenou z run. Podobný písemný systém používaly i další národy, například Germáni v severní Evropě, Británii a na Islandu. Přestože jsou tyto značky často spojované s magií a mystickou vírou, nejprve byly zřejmě používané pro světské věci, jako je zaznamenávání plateb a zásob a sledování objednávek. Později se sice začaly objevovat k zaříkávání a kouzlům, ale zaznamenávaly krátké zprávy, označovaly pomníky, a dokonce vyprávěly vtipy.
Vikingové byli složitým a rozmanitým národem, jehož kultura byla v průběhu času předmětem mnoha mýtů. I když některé z těchto mýtů mají zrnko pravdy, mnohé jsou zcela nepravdivé. Vikingové nebyli jen nelítostní barbaři, ale také zkušení obchodníci, zemědělci a řemeslníci, kteří měli bohatou a složitou kulturu, jež je dodnes oslavovaná.
