Jak vypadaly vikinské nájezdy na anglické vesnice? Válečníci neznali slitování

První vikinské nájezdy se datují na konec 8. století

První vikinské nájezdy se datují na konec 8. století

Foto: Profimedia

Už konec 8. století byl ve znamení vikinských nájezdů, ale to, co následovalo, si žádný z anglických králů nedokázal představit. O necelých sto let později Vikingové provedli invazi obrovských rozměrů. Nájezdy se změnily v dobytí velké části Anglie. Drancování se někteří vyhnuli jen desátkami zvaným danegeld. 

Vikinské nájezdy a tažení velké pohanské armády 

Velké pohanské či vikinské vojsko dorazilo ke břehům Anglie v roce 845. Nájezdy a drancování z předešlých let nebyly ničím oproti tažení velké vikinské armády pod vedením synů Ragnara Lodbroka. Halfdan, Ivar Bezkostý a možná i Ubba stáli v čele obrovského vojska, které čítalo nejen Dány, ale také válečníky ze Skandinávie či Vikingy z Irska. Ke břehům Kentu tehdy dorazilo asi tři sta padesát lodí. Synové slavného Lodbroka toužili po odplatě za otcovou smrt, ale po zlatě a půdě o nic méně.

Vikingové na lodi.Vikingové na lodi.Zdroj: Nejron Photo/Shutterstock.com

Vikingové si mír nechali dobře zaplatit

Vikinské nájezdy vždy provázely dvě věci. Rabování a daň za mír "danegeld" byly Angličanům již dobře známé. Protože velká severská armáda neznala porážku, s brutálním drancováním a vypalováním vesnic se seznámila blíž celá východní část Anglie. Ti, jež chtěli svá hrabství uchránit, museli seveřanům platit danegeld, aby udrželi mír. I přes dobře zaplacené příměří, občasné šarvátky a rabování nebyly v oblasti ničím neobvyklým. Dostat zaplaceno od Angličanů, neznamenalo jen bohatství, ale také vítězství. V domovině pak byly vůdcům tažení vztyčovány menhiry s textem popisujícím jejich vítězství a získání danegeldu.

Ivar Bezkostý byl popisován jako pološílený, ale geniální bojovník.

Ivar Bezkostý: Vůdce Vikingů byl nehybný mrzák, ale vynikal strašnou krutostí

Vikinský nájezd nedozírných následků

Seveřané se po dobrém dohodli v Kentu i Východní Anglii. Na jejich území přezimovali a získali i tolik potřebné koně. Následoval dlouhý a zkázu šířící přesun k severu. Po dobytí Northumbrie zamířila armáda do Mercie, kde v Nothinghamu vyjednali s místním králem mír pro Mercii. Vyměnili jej právě za Nothingham, který král stejně nedokázal získat pod svou kontrolu.
Mezitím skončila dohoda o míru ve Východní Anglii. Vikingové dobyli i tu, ale aby mohli pokračovat vítězně dál, podpořila je posila přicházející ze Skandinávie. I když seveřané jen výjimečně místním vojskům podlehli, samozřejmě i na své straně měli značné ztráty. Během dalších deseti let si vikinská armáda upevňovala pozici ve Východní Anglii, Northumbrii a Mercii a roku 875 tažení pokračovalo i do Skotska.

Podívejte se na dokument v angličtině o novodobých nálezech vikinských pozůstatků v Anglii.

Zdroj: Youtube

Vikinských nájezdů nebyl konec, ale tažení ano

Díky velkému tažení seveřanů dosáhli Dánové v Anglii stabilnější pozice. I když v severské armádě bojovali mnozí, převaha Dánů, a hlavně jejich vůdců vysloužila Dánsku v Anglii rozsáhlá území. Jediný, kdo jim odolával, bylo hrabství Wessex. Král Alfréd severskou armádu několikrát přelstil, často díky náhodě. Nicméně díky tomu se Wessex Vikingům nikdy nepoddal. Alfréd tím upevnil vlastní pozici, ale Vikingové tu svou, a tak vzniklo v Anglii území Danelaw, které si Dánové nárokovali ještě několik dalších století.

DNA Vikingů v sobě nosí asi 10 procent českých mužů.Vikingové jsou neodmyslitelně s historíí Anglie spjati.Zdroj: Shutterstock.com

Zdroje: www.ancient-origins.neten.wikipedia.org