Zdroj: Profimedia.cz
Co dělali Vikingové svým otrokyním? Vědci našli ostatky v hromadném hrobě a zděsili se
Mladá žena bojovala ze všech sil. Proti mužským pažím však neměla šanci. Když na ní ukojil svou touhu další Viking, přestala křičet. Jen slzy ji tiše kanuly po tvářích. Poté k ní přistoupila babizna zvaná „Anděl smrti” a nasadila ji oprátku. Rituál mohl začít.
Tak vypadal začátek pohřebního obřadu vikinského náčelníka podle arabského diplomata Ahmad ibn Fadlāna, který se roku 921 vypravil do hlavního bulharského města Bulgaru, kde se setkal s Varjazy, Švédy, kteří zde připlouvali po Volze za obchodem. Lidskou obětí nebyl nikdo jiný než otrokyně.
Vikinské kroniky a ságy se o obchodování s lidmi pravidelně zmiňují. Například raně středověký irský letopis známý jako The Annals of Ulster popisuje, že v roce 821 n. l. byla poblíž Dublinu získána „velká kořist žen“. Stejný zdroj tvrdí, že o století později bylo při jednom z útoku zajato 3000 lidí.
Vikingové a otroci
Neil Price ze švédské univerzity v Uppsale předpokládá, že potřeba otroků začala během Vendelova období (asi 550 až 790 n. l.), kdy nastal rozmach vikinského námořnictví. „Stavba lodí a výroba plachet zahrnovala rozsáhlý proces, od kácení stromů a jejich zpracování, přeměny půdy na pastviny a chov ovcí, po tkaní látek. Využití levné pracovní síly bylo způsobem, jak vše urychlit,” říká.
Postupem času se otroci stali jednou z důležitých komodit, se kterou Seveřané obchodovali. Odhaduje se, že Thrallové, jak se nesvobodným říkalo, tvořili asi 10 % celkové populace. Muži měli na starosti především těžkou práci na polích a v dílnách, ženy se staraly o domácnost.
Existují také spekulace, že Vikingové praktikovali mnohoženství. To by ve společnosti založené na sociálních třídách znamenalo, že chudší svobodní válečníci mohli mít problém sehnat manželky. Sexuální otroctví jim mohlo zajistit pokračování rodu.
Otrok jako oběť
Archeologické nálezy dokazují, že to otroci neměli lehké. „Při zkoumání hrobů v Norsku, Švédsku a Dánsku jsme zjistili jedno společné,” říká Anna Kjellström z Osteologické výzkumné laboratoři na Stockholmské univerzitě. „Nebožtíci neukončili svůj život pokojným způsobem. Většina z nich byla týraná, zraněná a sťatá, než byli se svými pány uloženi k odpočinku. Pravděpodobně zastávali roli obětí během pohřebních rituálů.”
Jak ale odborníci poznají, že kosti patřily zotročenému člověku? „Nemají žádné pohřební vybavení,” vysvětluje vědkyně. Řada těl navíc vykazuje známky četných zahojených zranění, které byly s největší pravděpodobností způsobené krutým zacházením.
Zdroje: www.viking.archeurope.info, www.history.com, www.nationalgeographic.com, www.sciencenordic.com
