Krvavý orel a další rituální oběti Vikingů: Jak probíhaly temné vikinské pohřby?

Johana Dahlová | 17. 3. 2022

Víte, jak probíhaly vikinské pohřby a co bylo typickým znakem jejich hrobů? Vikingové vnímali oběti docela jinak a většina pohřbů se bez nich neobešla. Je to ale trochu jinak, než obyčejně představujeme.

Pohřby a dochované záznamy

Vikingové byli od pradávna popisování jako krutí a krvelační. Mohutní bojovníci s rohatými přílbami jsou však jen zidealizovanou představou. Rohy sice na každou vikinskou přílbu patří, ale jen v kreslených seriálech.

O tom, kdo skutečně byli vikingové, kudy se plavili, které země objevili, jak žili i umírali se dozvídáme stále nové informace. Je to hlavně díky vědě a možnosti použití nových technologií. Vikingové totiž za sebou nezanechali velké množství záznamů. Ty, které máme k dispozici, jsou častěji literárními díly než kronikami. A tak není zcela jasné, kdy sehrála roli v popisovaných příbězích fantazie autora a kdy šlo skutečně o popis reálné události. Za věrně zdokumentovaný pohřeb a nejen ten, se považuje očité svědectví Ahmad Ibn Fadlana, slavného cestovatele pocházejícího z Bagdádu.

Krvavý orel nereprezentuje pohřby vikingů

Například o rituální vraždě nazvané krvavý orel víme, ovšem není jisté, zda byla součástí vikinských tradic a jak často byla opravdu praktikována. Krvavý orel byl extrémní způsob zabití po všech stánkách. Nešlo rozhodně o pohřeb. Šlo o likvidaci především obávaného a mocného nepřítele, na kterém bylo třeba manifestovat vítězství. Krvavý orel byl způsob popravy, který začal rozříznutím zad. Následovalo oddělení žeber od páteře a jejich vytočení směrem ven. Žebra tak odhalila vnitřek trupu, mohly být vyňaty plíce, případně další orgány. Jelikož byla žebra oddělena a otočena, mohla připomínat křídla, z čehož byl odvozen název orel.

Jak se ve skutečnosti oblékali Vikingové? Filmy nám předkládají zcestný obraz
Magazín

Jak se ve skutečnosti oblékali Vikingové? Filmy nám předkládají zcestný obraz

Že bylo krve dost, je jasné. Moderní lékaři se shodli, že tento způsob usmrcení je možný, nicméně popis tohoto rituálního znetvoření v dochovaných záznamech je nevěrohodný, často bez detailů či jen v zmínce.

Tento brutální způsob zabití se však rozhodně netýkal samotného pohřbívání či snad oběti. Oběť samotná totiž byla otázkou cti. Vhodnější je v tomto případě slovo posvěcování.

Proč byli Vikingové tak krutí a neporazitelní: Zabíjeli v transu z lektvarů
Magazín

Proč byli Vikingové tak krutí a neporazitelní: Zabíjeli v transu z lektvarů

Nejčastějším způsobem pohřbívání vikingů byla kremace

Dalším problémem je způsob, jakým vikingové své zemřelé pohřbívali. Právě hroby jsou nejčastěji zdrojem informací o kultuře. Díky pokročilé medicíně, forenzních vědách, ale také technologii, dokážeme získat množství informací i z pozůstatků zesnulých tisíce let starých. Z nálezů dokážeme mnohdy zjistit nejen důvod úmrtí, ale také fyzické zdraví zesnulého a množství detailů, které však vikingské hroby neposkytnou. Proč? Hlavním důvodem je, že vikingové své zesnulé rituálně pohřbili žehem. Kremace byla u vikingů typickým způsobem pohřbívání a díky jejímu ničivému efektu jsou možnosti zkoumání jen minimální. K bádání je tak vhodných jen několik málo hrobů zesnulých, jež byli atypicky pochování do země. Na místě většinou vznikla mohyla.

Oběti byli pro vikingy typické

A co samotné pohřbívání a obětování? Vikingský hrob je typický právě pro množství obětí. Ve většině případů však nejde o lidské oběti, ale zvířecí. V 80 % vikingských hrobů nacházejí archeologové pozůstatky různých částí zvířat. Typicky je od koně, krávy, kozy a ovce, někdy ale ji jiná domácí zvířata. Obyčejně jsou v hrobech nalezeny zvířecí části jako hlavy, nohy, ale i jiné. Pokud bylo celé zvíře obětované, pak šlo o pohřeb významného člověka.

Představa, že koně byli jen součástí hrobů válečníků, se ukázala jako mylná. Koně nebo jejich části byli i v hrobech žen a předpokládá se, že šlo o jednu z nevětších obětí. Tedy až na lidskou.

Lidské oběti vikingských pohřbů

Lidské oběti ve vikingských hrobech jsou nejčastěji ženy. Šlo o otrokyně, které sice mohly být vybrány, ale také je možné a Ibn Fadlanem popsané, že šlo o dobrovolnou oběť. Autor se rozhodně nesnažil zlehčovat smrt otrokyně, naopak! Ve společenství vikingů byla taková smrt poctou. Nejen zemřelému významnému muži, ale i obětované ženě. Tento způsob pohřbívání byl pro toto společenství zcela přijatelný a běžný natolik, že byl všemi zúčastněnými považován za standard, projev vážnosti a úcty, stejně tak jako rituální posvěcení cesty na onen svět.

Podívejte se na krátké video v angličtině o rituálním zabití takzvaným „krvavým orlem“.

Zdroj: Youtube

Zdroje: www.ancient-origins.net, allthatsinteresting.com, www.dailymail.co.uk

Tagy Bagdád pohřeb