Krvavý orel a další rituální oběti Vikingů: Jak probíhaly temné vikinské pohřby?

Johana Dahlová | 17. 3. 2022

Víte, jak probíhaly vikinské pohřby a co bylo typickým znakem jejich hrobů? Vikingové vnímali oběti docela jinak a většina pohřbů se bez nich neobešla. Je to ale trochu jinak, než obyčejně představujeme.

Pohřby a dochované záznamy

Vikingové byli od pradávna popisování jako krutí a krvelační. Mohutní bojovníci s rohatými přílbami jsou však jen zidealizovanou představou. Rohy sice na každou vikinskou přílbu patří, ale jen v kreslených seriálech.

O tom, kdo skutečně byli vikingové, kudy se plavili, které země objevili, jak žili i umírali se dozvídáme stále nové informace. Je to hlavně díky vědě a možnosti použití nových technologií. Vikingové totiž za sebou nezanechali velké množství záznamů. Ty, které máme k dispozici, jsou častěji literárními díly než kronikami. A tak není zcela jasné, kdy sehrála roli v popisovaných příbězích fantazie autora a kdy šlo skutečně o popis reálné události. Za věrně zdokumentovaný pohřeb a nejen ten, se považuje očité svědectví Ahmad Ibn Fadlana, slavného cestovatele pocházejícího z Bagdádu.

Krvavý orel nereprezentuje pohřby vikingů

Například o rituální vraždě nazvané krvavý orel víme, ovšem není jisté, zda byla součástí vikinských tradic a jak často byla opravdu praktikována. Krvavý orel byl extrémní způsob zabití po všech stánkách. Nešlo rozhodně o pohřeb. Šlo o likvidaci především obávaného a mocného nepřítele, na kterém bylo třeba manifestovat vítězství. Krvavý orel byl způsob popravy, který začal rozříznutím zad. Následovalo oddělení žeber od páteře a jejich vytočení směrem ven. Žebra tak odhalila vnitřek trupu, mohly být vyňaty plíce, případně další orgány. Jelikož byla žebra oddělena a otočena, mohla připomínat křídla, z čehož byl odvozen název orel.

Že bylo krve dost, je jasné. Moderní lékaři se shodli, že tento způsob usmrcení je možný, nicméně popis tohoto rituálního znetvoření v dochovaných záznamech je nevěrohodný, často bez detailů či jen v zmínce.

Tento brutální způsob zabití se však rozhodně netýkal samotného pohřbívání či snad oběti. Oběť samotná totiž byla otázkou cti. Vhodnější je v tomto případě slovo posvěcování.

Nejčastějším způsobem pohřbívání vikingů byla kremace

Dalším problémem je způsob, jakým vikingové své zemřelé pohřbívali. Právě hroby jsou nejčastěji zdrojem informací o kultuře. Díky pokročilé medicíně, forenzních vědách, ale také technologii, dokážeme získat množství informací i z pozůstatků zesnulých tisíce let starých. Z nálezů dokážeme mnohdy zjistit nejen důvod úmrtí, ale také fyzické zdraví zesnulého a množství detailů, které však vikingské hroby neposkytnou. Proč? Hlavním důvodem je, že vikingové své zesnulé rituálně pohřbili žehem. Kremace byla u vikingů typickým způsobem pohřbívání a díky jejímu ničivému efektu jsou možnosti zkoumání jen minimální. K bádání je tak vhodných jen několik málo hrobů zesnulých, jež byli atypicky pochování do země. Na místě většinou vznikla mohyla.

Oběti byli pro vikingy typické

A co samotné pohřbívání a obětování? Vikingský hrob je typický právě pro množství obětí. Ve většině případů však nejde o lidské oběti, ale zvířecí. V 80 % vikingských hrobů nacházejí archeologové pozůstatky různých částí zvířat. Typicky je od koně, krávy, kozy a ovce, někdy ale ji jiná domácí zvířata. Obyčejně jsou v hrobech nalezeny zvířecí části jako hlavy, nohy, ale i jiné. Pokud bylo celé zvíře obětované, pak šlo o pohřeb významného člověka.

Představa, že koně byli jen součástí hrobů válečníků, se ukázala jako mylná. Koně nebo jejich části byli i v hrobech žen a předpokládá se, že šlo o jednu z nevětších obětí. Tedy až na lidskou.

Lidské oběti vikingských pohřbů

Lidské oběti ve vikingských hrobech jsou nejčastěji ženy. Šlo o otrokyně, které sice mohly být vybrány, ale také je možné a Ibn Fadlanem popsané, že šlo o dobrovolnou oběť. Autor se rozhodně nesnažil zlehčovat smrt otrokyně, naopak! Ve společenství vikingů byla taková smrt poctou. Nejen zemřelému významnému muži, ale i obětované ženě. Tento způsob pohřbívání byl pro toto společenství zcela přijatelný a běžný natolik, že byl všemi zúčastněnými považován za standard, projev vážnosti a úcty, stejně tak jako rituální posvěcení cesty na onen svět.

Podívejte se na krátké video v angličtině o rituálním zabití takzvaným „krvavým orlem“.