I přestože si Ahmad Ibn Fadlan myslel, že už ho nic nepřekvapí, mýlil se. Stačilo se zúčastnit pohřbu vysoce postaveného vikinského náčelníka. Průběh několika dnů popsal ve svých Zápiscích. Do dnešní doby jde o jeden z nejsurovějších příběhů o Seveřanech z jejich vrcholné éry.

Kronikář píše, že když vikinský vůdce zemřel, běžný život se zastavil a všichni z komunity se připravovali na nadcházející ceremoniál. Tělo nejdřív zabalili do látky a uložili do dřevěné krabice, aby bylo chráněno před divokými zvířaty. Poté se začala shromažďovat pohřební výbava.

Vikinský pohřeb

Celé akci velela starší žena, již Vikingové nazývali Anděl smrti. Jakmile byla loď náčelníka vytažena z vody a ozdobena, byli k ní přivoláni jeho služebníci. Zazněla jednoduchá otázka: „Kdo chce svého pána následovat i v posmrtném životě?” Ahmad Ibn Fadlan s překvapením konstatuje, že se tohoto úkolu zhostila mladá dívka.

Zdroj: Youtube

V den pohřbu byl nebožtík vyzdvižen ze svého dočasného hrobu, oblečen do luxusních šatů, položen na lůžko na lodi a obklopen medovinou, ovocem a zbraněmi. Poté došlo na zabití a rozčtvrcení psa, dvou koní, dvou krav, kohouta a slepice a jejich kusy se přidaly k obětinám. Následně se obrátila pozornost k otrokyni.

Mladá žena šla od muže k muži, aby s ním měla pohlavní styk. Věřilo se totiž, že jen díky jejich tělesným tekutinám se dostane na „druhý břeh”. Po západu slunce byla třikrát po sobě přenesená přes dřevěný rám od dveří, kde utrhla hlavu kuřeti. To byla poslední zvířecí oběť. Poté byla položená vedle svého mrtvého pána. Tam ji Anděl smrti udusil provazem, zatímco jiní ji bodali ostrými noži. Když zemřela, lidé loď opustili. Nejbližší příbuzný náčelníka se svlékl, vložil si zapálenou pochodeň mezi nohy a kráčel k ní pozpátku. Pak ji zapálil. 

Archeologické důkazy

Příběh Ahmad Ibn Fadlana je tak šokující, že řada badatelů nechtěla uvěřit, že by se vůbec mohl stát. Nález deseti lidských pozůstatků na archeologickém nalezišti ve Flakstadu v Norsku ale dokazuje, že si kronikář nevymýšlel a podobné rituály byly společností akceptované.

Tři z deseti objevených koster byly pohřbené bez lebek, což je podle odborníků známka neúcty. Na základě analýzy DNA zjistili, že tito jedinci jedli za svého života mnohem skromnější stravu než majitelé kompletních ostatků. Vede to k domněnce, že bezhlavá těla patří otrokům, kteří byli zabití a pohřbení se svými pány. 

Zdroje: www.wondriumdaily.com, www.eu.usatoday.com, www.history.com