Pravé neštovice jsou jediná infekční nemoc, která se dá označit za úspěšně vymýcenou. Než se tak ale v roce 1980 stalo, virus zabil, oslepil nebo znetvořil miliony lidí po celém světě. Dlouho se předpokládalo, že ho do Evropy zavlekli severoafričtí Maurové nebo křižáci, vracející se domů z Blízkého východu. Jak ale ukazuje studie odborníků z Centra pro evoluci patogenů na univerzitě v Cambridge a Centra pro geogenetiku v Copenhagenu, v té době zde extrémně nakažlivá choroba již dávno byla.
Tým výzkumníků objevil virus Variola v zubech vikinských koster, pohřbených mezi lety 600 až 1050 našeho letopočtu na 11 hřbitovech v Dánsku, Norsku, Rusku, Velké Británii a Ölandu. „Tito lidé určitě zemřeli s pravými neštovicemi v krevním oběhu,” říká jeden z vedoucích autorů studie Martin Sikora.
Vikingové a pravé neštovice
Byli to tedy obávaní severští nájezdníci, kteří roznesli nemoc po zbytku kontinentu? Pravděpodobně ano. „Vikingové se pohybovali téměř po celé Evropě. Určitě tedy spoustu lidí nakazili,” říká Eske Willerslev z katedry zoologie University of Cambridge a St. John's College. „Zajímavostí však je, že analýza čtyř téměř úplných genomů starých kmenů neštovic ukázala, že byly odlišné od moderních, vymýcených ve 20. století. Jsou podobné spíše zvířecím poxvirům, jako jsou velbloudí neštovice a taterapox u pískomilů,” vysvětluje virolog z GeoGenetics Centre Lundbeck Foundation Lasse Vinner.
Toto zjištění odborníky překvapilo. Vůbec nevěděli, že tyto kmeny vůbec existují. „Jde o evoluční slepou uličku,” říká vědec. „S pravými neštovicemi, s nimiž jsme se seznámili v moderní historii, měly společného předka.”
Svůj objev považuje tým za převratný. Existuje totiž několik způsobů, jak se viry mohou lišit a mutovat na mírnější nebo nebezpečnější kmeny. „Můžeme se podívat na kroky, které Variola podnikla v průběh svého vývoje,” říká počítačová bioložka Barbara Mühlemann. „Zvíře nebo rostlina vyhyne, ale mutace se mohou znovu kdykoli vrátit.”
Smrtící virus?
Vědci však nedokáží odhadnout, do jaké míry byly vikinské neštovice nakažlivé a pro infikovaného člověka nebezpečné. Záhadou také je, zda zabily své hostitele, jejichž zuby byly analyzovány.
Objevily se ale názory, že byly smrtelnější než jejich moderní verze. Předpokládá se totiž, že viry s menším počtem genů, zaměřených na oklamání imunitního systému hostitele, jsou ve skutečnosti více nebezpečné.
Zdroje: www.nytimes.com, www.sciencedaily.com, www.edition.cnn.com
Sledujte nás v Google Zprávách