Ve švédské Uppsale byla nalezena kostra vikinské ženy, analýza jejíhož DNA poukazuje stoprocentně na to, že byla mocnou bojovnicí. Jedná se o první genetické potvrzení vikinské válečnice, jelikož hrob byl doslova vyšperkován mnoha válečnými proprietami. Ač se vědci zprvu automaticky domnívali, že jde o hrob muže, analýza DNA z kostí potvrdila, že se mýlili.
Existence vikinských bojovnic byla zprvu v rozporu s vikinským étosem. Přestože ženy měly stejná práva jako muži, jejich sféra vlivu byla převážně domácí, takže nebylo nepravděpodobné, že by jim někdo toleroval, že se z těchto povinností vymykají, a bojují se svými muži. Severská literatura a mytologie však líčí řadu legendárních žen, které právě toto dělají.
Na video o tomto nálezu se podívejte zde:
Žena? A válečnice?
K významným severským ženským bojovnicím, ztělesněným v ságách, patří například Skadi coby bohyně lovu a lyžování, Hervor - držitelka kouzelného meče Tyrfing, Freyja, která byla bohyní plodnosti, lásky a štěstí, a mnoho dalších. Známé jsou i skutky Sigrid Pyšné, jež vládla sama a pravidelně zabíjela své nápadníky, či Unn Hlubokomyslné, ženy, jež osídlila Island a velela vlastnímu loďstvu.
I když se legendy o nezkrotných vikinských bojovnících objevuje ve skandinávských pověstech a verších již od středověku, chyběl nález, který by dokázal, že i ženy měly ve společnosti toto postavení. Jejich existence byla zpochybňována až do momentu, než švédský hrob vydal své svědectví. Jenže! V době nálezu jej vědci automaticky klasifikovali coby hrob muže, takže bylo potřeba sehnat důkaz.
Nejen že hrob odkryl ostatky vyznamenané bojovnice, ale byla zde objevena i celá řada válečných zbraní a artefaktů. Vedle jejího těla ležely šípy, bojový nůž, pověstný vikinský meč, sekery, kopí a štíty, navrch ještě kosti dvou koní a propriety pro deskové hry, jež u Vikingů hrála jen vyšší vrstva bojovníků. Součástí úspěchu u těchto her byla totiž i taktika a strategie. Kostra ženy přitom byla archeology datována coby ostatky ženy starší 30 let a velmi vysokého vzrůstu.
Pohřbená vikinská žena, rekonstrukce, muzeum na Islandu.
Ženy nejen jako vikinské otrokyně
S tím, že v hrobě leží žena, přišla poprvé osteoložka Stockholmské univerzity Anna Kjellströmová. Na základě jejího podezření byl odebrán vzorek DNA ze zubu a paže, které skutečně prokázaly, že kosti neobsahují žádný chromozom Y.
To je nezvratným důkazem toho, že ostatky válečníka byly ve skutečnosti ostatky ženské. Až do té doby se bralo za úzus, že pouze muži jsou pohřbívání s válečnými předměty a svým dalším majetkem. A jak bylo dříve běžné, v několik případech byly tímto majetkem i ženy.
Ač byly ženy nalezeny v mnoha hrobech pohřbeny vedle svých mužů, švédský nález je nezlomným důkazem toho, že ženy měly ve vikinské společnosti opravdu rovnocenné postavení. Obdobným nálezem byl i nález vikinské lodi, která se ukázala být místem vikinských rituálů.
Zdroje:
sciencenordic.com, allthatsinteresting.com, www.worldhistory.org
