Od vikingských mužů se očekávalo, že budou své zbraně nosit všude, neustále a za všech okolností. Násilí a válčení zasvětili většinu života. Ještě předtím, než v roce 793 n. l. vypluli k Britským ostrovům, často pustošili země na pobřeží Baltského moře a říčními systémy se plavili až do vnitrozemí, kde mohli dále testovat své bojové dovednosti.
Cenné informace o vikingských zbraních nám poskytují archeologické vykopávky. Bohatí náčelníci a slavní váleční hrdinové se nechávali pohřbívat s bohatě zdobenými meči a kopími, což naznačuje, že tyto typy zbraní byly vysoce ceněnými artefakty a jejich výroba nemohla být levná.
Vikingský meč
Na prvním místě byl samozřejmě meč s výrazně tvarovanou rukojetí, který se vyvinul ze stylu používaného germánskými kmeny už v době stěhování národů. Délka čepele se nejčastěji pohybovala mezi 70 a 90 centimetry a někdy ji zdobilo jméno majitele či obdržené vyznamenání. S váhou nepřevyšující 1,5 kg byl takový meč praktickou, snadno ovladatelnou, a přitom vražednou sečnou zbraní, a navíc reprezentoval společenské postavení svého nositele. Odhaduje se, že Vikingové za meč v průměru platili obnos, který by dnes odpovídal 30 tisícům Kč.
Bojový nůž Sax
Dlouhý nůž nazývaný Sax nebo také Seax u sebe nosil snad každý svobodný muž. Jeho podivný název je zřejmě odvozen od Sasů, kteří si ho velmi oblíbili, nicméně velké popularitě se těšil i mezi Vikingy. Oproti meči měl Sax tu výhodu, že se s ním dalo nejen pohotově bodnout do nepřítele, ale také třeba nakrájet jídlo. Atraktivní na něm byla také výrazně nižší cena, i když to neznamenalo, že by výrobci odbyli jeho zpracování.
Smrtící sekera
Další levnou, všeobecně dostupnou, a přitom účinnou zbraní byla sekera, bez které bychom si Vikinga neuměli ani představit. Nemuselo se pro ni chodit daleko, sekeru měl každý doma. Původně se do bojů vyráželo i s tou obyčejnou dřevorubeckou, ale postupem času Vikingové vychytali sekery speciální, bitevní.
Výroba sekery byla mnohem snazší a levnější než ukování meče, neboť k tomu byl zapotřebí jen kousek kovu - zbytek tvořilo dřevo. Bitevní sekery mívaly velmi dlouhá topůrka, díky nimž měl bojovník větší dosah a mohl držet protivníka v dostatečné vzdálenosti od těla. Asi nejúčinnějším designem se pyšnila tzv. dánská sekera s úzkou základnou, která se rozšiřovala do ostří širokého až 30 centimetrů. Byla dlouhá, lehká a v boji naprosto smrtící.
Nesmíme však zapomenout, že to nebyly jen zbraně, co činilo Vikingy obávanými zabijáckými monstry. Jejich válečné úspěchy je třeba přičíst i neustálému tréninku a cvičným soubojům, které Seveřané sváděli mezi sebou. Boj byl hlavní náplní jejich života, a tak se nezdokonalovali jen ve výrobě zbraní, ale také v jejich používání.
Zdroje: www.history.co.uk, www.historyonthenet.com
