Z dětských střevíčků rovnou pod čepec

Z hlediska dnešní rovnoprávnosti žen na tom vikinské ženy nebyly špatně. Už jako dívky si mohly svého milého samy vybrat a rozhodnout, zda se za něho provdají. Ságy dokonce vyprávějí, že mezi sebou soupeřily, která má lepšího. Vdávaly se ve věku od 12 do 15 let. Svatba, jako v životě každé ženy, byla důležitým okamžikem. Sňatky domlouvali rodiče. Byla to „finanční“ dohoda mezi rodinami. Rodina ženicha za nevěstu její rodině zaplatila, otec nevěsty platil věno. Pokud se o dívku ucházel mladík, předpokládá se, že rodiče mohli do sňatku své dcery „mluvit“. Když si dívka postavila hlavu, nemuselo to dopadnout dobře. Obvykle ji do vdavek nenutili, když měla pocit, že muž není ten pravý.

Vikinská manželka

Vikinská manželka pečovala o děti a starší členy rodiny, vařila, prala, uklízela, jako každá správná hospodyňka. Kromě toho zahradničila, starala se o kozy, ovce a krávy, dojila je, stloukala máslo a vyráběla sýry. Musela se postarat o zásoby na zimu. Časově nejnáročnější bylo zpracování vlny, předení příze a tkaní a šití oděvů pro celou rodinu. Pokud byl manžel na moři, přebíraly i jeho práci, řídily celé hospodářství, nebo obchod, musely zajistit přežití. Pomáhala jí celá rodina i děti. Muž byl hlavou rodiny, ale na řízení domácnosti i hospodaření se žena značně podílela a měla v podstatě neomezenou moc. Jak se říká, byla „krkem", který tou hlavou otáčel.

Žena vikinské společnosti

Ženy v dobách Vikingů byly platnými a uznávanými členkami společnosti, měly v ní rovnocenné příležitosti. Ublížit ženě byla i pro drsného Vikinga potupa. Měly mnohem větší moc a práva než evropské ženy, větší svobodu, byly nezávislé. Mohly vlastnit majetek, některé měly obrovské pozemky a byly bohaté. Směly prodávat své řemeslné výrobky, byly významné obchodnice. Často dosáhly velmi vysokého postavení, o čemž svědčí velkolepý hrob královny Osebergu, jak byla nazvána, která byla pohřbena v roce 834 v bohatě zdobené lodi a mnoha velmi cennými předměty. Muži sice vládli, ale některé ságy vyprávějí, že silné ženy své muže zastínily, někteří díky tomu dokonce přišli o svou pověst.

Neuvěřitelná výsada rozvodu

Manželky Vikingů měly právo rozvést se. Nejčastější důvod, jak se uvádí je, že rodina manžela zchudla, nebo se manžel choval hrubě. Někdy to však prostě neklapalo. Aby to žena prokázala, musela si přivést do domu a k manželskému loži svědky. Nejspíš pak řekla: „Tak to vidíte. No nerozvedli byste se?“ O rozvod mohla požádat, když byl manžel na výpravách a tři roky s ní nespal. Pokud jde o nevěru, asi nebyla důvodem rozchodu. Nevěrnici stihl krutý trest, ale Viking si mohl vodit domu milenky. Ty se klidně v domácnosti usídlily. Manželka však „alespoň“ nepřišla o postavení paní domu. V manželské smlouvě bylo obvykle uvedeno, jak bude rozdělen majetek po rozvodu, žena měla právo získat zpět své věno. Malé děti zůstávaly s matkou, o větší se staral bohatší z rodičů. Rozvedené ženy nebo vdovy se opět provdaly.

Zdroj: Youtube

Vikinské válečnice

V několika ženských hrobech byly nalezeny zbraně, předpokládá se, že mohly své muže do boje doprovázet nebo byly bojovnice. V historických pramenech je o tom zmínek jen málo. Byzantský historik J. Skylitzes zaznamenal, že bojovaly po boku varjažských Vikingů v roce 971 proti Bulharům. Dánský historik S. Grammaticus píše, že se oblékaly jako muži a učily se válečnictví. Jako bojovnice „štítonošky“ nebo Valkýry jsou známé především z literatury a ság. Jisté však je, že když se muži vydali osídlit nová území, ženy je následovaly. Jako rodiny se usadily ve Francii, Anglii i Irsku. Důležitou roli severské ženy sehrály při osidlování neobydlených oblastí, Vinlandu, Grónska a Islandu, kde se v nových osadách podílely na jejich rozkvětu.

Zdroje: www.historyonthenet.com, www.history.com, en.natmus.dk