Nedávný výzkum prozkoumal genetickou výbavu moderních Islanďanů a nabídl zajímavé poznatky o původu prvních osadníků. Fakt je, že taková zjištění vědci nečekali.
Jiný původ mužů a žen
Zatímco přibližně 80 % islandských mužů bylo severského původu a pocházelo ze skandinávských zemí, mitochondriální DNA předávaná po ženské linii odhaluje překvapivou skutečnost. Více než polovina ženských osadníků byla keltského původu a pocházela z oblastí, jako je Irsko, Skotsko a severozápadní Británie. Tato genetická směs s sebou nese hluboké důsledky, uvážíme-li, že osadníci Islandu byli právě ti jedinci, kteří jsou známí svými vikingskými výpravami.
Hrob Grimsta při pohledu shora.
Thrallové coby „pomocníci všeho druhu“
Vikinská společnost byla známá tím, že se do značné míry spoléhala na otroctví, přičemž otroci byli označováni jako "thrallové". Vykonávali různé úkoly, od podřadných prací až po pomoc v bitvách. Mnoho z nich bylo zajato během vikinských nájezdů po Evropě, přičemž vyhledávané byly zejména ženy. Genetické složení původní islandské populace naznačuje, že značná část žen mohla být během těchto nájezdů odvedená jako otrokyně.
Ženy ve spárech Vikingů
Důraz Vikingů na získávání mladých otrokyň mohl souviset s praktikováním polygamie v jejich společnosti. Předpokládá se, že mocní náčelníci se často ženili s více manželkami, takže pro ostatní muže zůstávalo méně volných žen. Tento nedostatek žen mohl Vikingy přimět k nájezdům a výbojům v regionech, jako je Británie, což by poskytlo potenciální vysvětlení nárůstu vikinských útoků v 9. století.
Předpokládá se, že když se Vikingové pustili do osidlování Islandu, mohli se zapojit do dalších nájezdů v Británii, aby získali ženy pro novou kolonii. Genetické složení moderních Islanďanů se směsicí severských a keltských markerů naznačuje tuto složitou historii sexuálního otroctví v době Vikingů.
Na video se podívejte zde:
Otroctví vedlo k zachování rodu
Ačkoli je k dispozici jen omezené množství archeologických důkazů, které by tyto historické praktiky přímo potvrdily, genetické údaje posilují domněnku, že otroctví hrálo ve vikinské společnosti významnou roli. Analýza DNA nabízí nový pohled na složitou dynamiku, která formovala osídlování a expanzi vikinských komunit, a odhaluje temnou stránku jejich proslulých objevů. Kostry žen s keltskou DNA vykazují většinou znaky značného opotřebení kloubů a páteří, což ukazuje na nepřiměřeně těžkou práci, kterou musely vykonávat. Dál lze určit, že jejich strava nebyla pestrá a často musely trpět hlady. Četná jsou i poškození a zlomeniny kostí úrazy pravděpodobně v důsledku velmi špatného zacházení. Z kosterních pozůstatků v hrobech tedy vyplývá, že zajaté ženy rozhodně nebyly plnohodnotné a život vikinských otrokyň býval krátký a velmi zlý. Často byly pohřbívány pravděpodobně za živa se svými zesnulými pány.
Zdroje: allthatsinteresting.com, www.history.com, sciencenordic.com
