www.vikingship.org, www.vikingeskibsmuseet.dk, www.wearethemighty.com

Odpovědět na tuto otázku není podle historiků jednoduché. Jediným zdrojem informací jsou ságy. Eyrbyggernova kronika z 11. století popisuje, že zprvu si muži vařili sami. Večer losovali, kdo bude mít nadcházející den službu a kdo připraví jídlo pro celou posádku. Ta čítala až sto jedinců.

Později se tato praxe ukázala jako nepraktická. Každou výpravu tak doprovázel kuchař, který za svou práci dostával mzdu. Měl za úkol nejen vařit, ale především kontrolovat zásoby. Norské právní texty obsahovaly nařízení, že během pětidenní výpravy musela loď třikrát přirazit k břehu. Dvakrát za účelem přípravy vařených jídel, jednou se nabírala čerstvá voda.

Vikingové a jídlo

Vikinská loď neměla kuchyni takovou, jakou známe například z archeoskanzenů. Kuchař měl ale k přípravě pokrmů vyhrazené místo a používal geniální vynález. Postavil si trojnožku a na ní pomocí řetízků zavěsil mísu podobnou pánvi, kde měl rozžhavené uhlíky. Nad zdroj tepla umístil nýtovaný hrnec. Ten byl také zajištěn řetězy, aby se mohl houpat společně s plavidlem. 

Zdroj: Youtube

Nad tímto provizorním sporákem připravoval nejčastěji kaši. Vařila se z obilí, vody a mouky, mastila se máslem. Námořníci také často konzumovali sušené plátky nejtučnějších kousků halibuta, sušenou tresku a chleba. Čerstvé maso jedli zřídka a pouze ve zvláštních situacích, kdy byla povolena porážka hospodářských zvířat.  

Nejčastěji pili vodu, která byla zpravidla uložená v 500 a 750 litrových sudech. Archeologické nálezy napovídají, že každý válečník tak mohl vypít až čtyři litry vody za den. Pivo a medovina byly na výpravách vzácností, převážely je pouze šlechtické nebo královské válečné lodě.

Vikingové na lodích

Hlad ale muži pravděpodobně neměli. Přidělená denní dávka zahrnovala 880 gramů mouky a 285 gramů másla. I přesto nebyl život na vikinské lodi pohodlný. Většina plaveb byla dlouhá 500 až 800 kilometrů a trvala 3 až 5 dní v kuse.

Nájezdníci spali poblíž svého vesla nebo na palubě přikrytí pouze kožešinami. Když pršelo, mohli se schovat pod napnutou plachtu. Potřebu prováděli v podpalubí. Na každé kocábce byly dvě toalety a jejich obsah se pak házel přes palubu.