Potulné vědmy
Název völva pochází se staroseverského slova volva, což doslova znamená, žena s kouzelnou hůlkou. Tyto potulné vědmy – věštkyně či čarodějnice – nežily jen v dobách Vikingů, jejich předchůdkyně se zabývaly severskou magií (seiðr) už před 2 000 až 3 000 tisíci lety. Völvy byly v úzkém spojení se severským bohem Ódinem, Otcem veškerenstva, tedy i bohem smrti, magie a šamanských kouzel. Jsou spojovány i s bohyní lásky, krásy, plodnosti a sexu – Freyou. Uměly využívat nadpřirozené síly a propojit se s jinými světy. Ve společnosti hrály velmi důležitou roli, byly to duchovní i náboženské vůdkyně a léčitelky. Věštily a vykládaly budoucnost. K tomu používaly, rituály a kouzelná slova, dokázaly se uvést do transu. Předpovídání budoucnosti bylo tehdy pro Vikingy velmi důležité, věděli tak, co je čeká, kdy nastanou úrodné roky, kdy bude bída. Völvy měly velkou moc a byly také velmi dobře placené.
Völva mluví s duchy
Völvy byly obvykle starší ženy. Nosily barevné šaty, korálky a klobouk z kočičí kůže. Vždy měly u sebe svou kouzelnou hůlku, kterou si často zdobily. Nežily ve vikinské společnosti, ale o samotě. Lidé völvu přivolali, když ji potřebovali. Obvykle ji doprovázela skupinka mladých žen. Aby mohla v transu promlouvat s duchy, bylo nutné provést rituál a za zvuků bubnů zazpívat píseň, která měla duchy přilákat. Písničku zpíval její ženský doprovod. Pokud se duchům líbila, pomohli völvě nahlédnout do budoucnosti nebo vidět minulost. Völva seděla na vysoké židli, aby viděla do jiných dimenzí. Když bubny a píseň utichly, ocitla se v říši duchů a mohla odpovídat na otázky. Prý dokonce dokázala vstoupit do těla zvířat. Vědmy se prý nedožily vysoké věku, protože cestovat dimenzemi a mluvit s duchy bylo velmi vyčerpávající. Také se stávalo, že ji klan připravil o život, když nebyl s jejím proroctvím spokojený.
Černá magie
Severská magie sloužila především ke konání dobra, přivolání štěstí, lásky, léčila neplodnost, nemoci a hojila rány. Jejím prostřednictvím bylo možné ovládat počasí. Severská čarodějka však dokázala využít i zlomocné síly. Mohla na lidi seslat různé nemoci, přivést je k šílenství, proklít je. Uměla přivolat nehody, potíže, přírodní živly a špatnou úrodu. Svou mocí ovládla bojovníky, ti pak byli zmatení a obvykle v boji zahynuli. Lidé se jí proto báli a měli k ní velký respekt.
Skandinávské hroby
Schopnosti vikinských čarodějnic dokládají dobové záznamy. Archeologické nálezy předmětů v hrobech svědčí o jejich postavení a bohatství. Jen pro příklad: na Jutském poloostrově v Dánsku byl v roce 1954 objeven u pevnosti Fyrkat hrob z období raného vikinského věku (kolem 9. st.). Völva v něm byla pohřbena na povozu s koňmi, měla na sobě dlouhé modročervené šaty s dlouhými bílými rukávy a šátek lemovaný zlatou nití, na nohou prsteny ze stříbra. Její hůlka byla kovová. V pozlacené stříbrné broži bylo bílé olovo, které se používá v lékařství. V měšci měla semena jedovaté rostliny, která způsobuje halucinace, nejspíš je používala při rituálech. Dále byl nalezen stříbrný amulet, kosti ptáků a mnoha jiných zvířat, bronzové mísy, asi na míchání lektvarů.
I v dalších hrobech ve Skandinávii byly nalezeny obdobné předměty, vozy, postele, gobelíny, váčky, třeba s konopím nebo jinými omamnými látkami. A pokud si myslíte, že völva patří minulosti, pak se mýlíte. I dnes jsou v těchto oblastech lidé, kteří se severskou magií zabývají. A pokud má někdo štěstí, může je prý spatřit na vikinských tržištích.
Zdroje: www.ancient-origins.net, skjalden.com