Ne nadarmo se o Vikinzích běžně mluví jako o barbarech a pohanech. Drancovali vesnice, vypalovali celá města a vraždili své nepřátele. Nebyli však krutí jen ke svým soupeřům. Mnoho jejich vlastních zákonů a soudů mělo brutální povahu a nepochybně bylo potrestáno mnoho nevinných lidí. Od vyhnanství, vody, ohně a koláčů, aby člověk dokázal svou nevinu, musel mít skutečně bohy na své straně, aby vůbec přežil, co snesl soudní řízení Vikingů.

Na dokument BBC ohledně poroty Thing (Věc) se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Spravedlivé přísné soudnictví

Vikinská společnost měla propracovaný systém trestů. Nelze hovořit přímo o soudnictví, ale každý, kdo spáchal nějaký zločin a byl přitom viděn svědky, nebo se sám doznal, byl souzen podle jasně daných kritérií. Ve vikinské společnosti měli navíc všichni svobodní muži a ženy právo provádět vraždy z pomsty. Mohli jste někoho zabít na veřejnosti, aniž byste utrpěli vážné následky, protože jste byli čestní, neskrývali své činy a dali ostatním možnost reagovat.

Důležité bylo převzít za vraždu odpovědnost, neutéct a zaplatit pokutu. Totéž platilo, když jste někoho zabili ve rvačce.

Vraždy, urážky a čest

Pokud se někomu ve své době podařilo urazit Vikinga, asi byste čekali, že ho čekala okamžitá smrt jedním z mnoha způsobů, jež tito skvělí válečníci znali. Byl přitom velký rozdíl v tom, zdali Viking někoho napadl v noci, beze svědků a tím pádem i bez vůle se za svůj čin zodpovídat, nebo ve dne. Pokud k boji, rvačce, urážce nebo i vraždě došlo za denního světla a za přítomnosti svědků a bez snahy svůj čin skrýt, mohli jste se vyhnout smrti a předstoupit před „soud“. Trestem mohla být sice smrt, ale daleko běžnější byla dohoda a následně zaplacení pokuty za zločin.

Spravedlivý trest

Vikingové měli složitý systém cti a soudnictví, který se pravděpodobně vyvíjel po mnoho staletí, ještě dlouho před dobou vikinskou. Většina konfliktů mezi Vikingy se tak řešila mezi zúčastněnými rody, které většinou došly konsensu. Pokud ale nebylo možné dosáhnout dohody, měla poslední slovo Věc – neboli staroseversky Thing, ale staroanglicky a islandsky þing, neboli vládnoucí shromáždění svobodných lidí. A být předvolán před Thing skutečně nikdo nechtěl! V myslích a systému Vikingů se totiž jednalo o velmi nepřátelský akt. Byl to i jeden z důvodů, proč se strany vždy snažily dosáhnout dohody samy. Předvolání mohlo být také prostředkem, jak donutit protivníky k dohodě.

Věc byla přivolána, když došlo k závažným akvizicím nebo když se sváry mezi rodinami vymkly kontrole. Rozhodovali také o tom, jakému soudu musí člověk čelit, aby prokázal svou nevinu, nebo jaký má být trest. Jedním z nejhorších trestů pro Vikinga bylo označení za psance. Tito psanci byli vyhnáni ze své vesnice beze zbraně a neměli již žádná práva. Kdokoli mohl zabít psance a nemusel čelit obvinění a nikdo nesměl psancům prodávat ani jim pomáhat.

Jak Thing rozhodla?

Sotva se Viking dostal před porotu, mohl být pokutován, odsouzen k trestu smrti nebo postaven mimo zákon. Být postaven mimo zákon znamenalo, že vás kdokoli mohl bez následků zabít, což bylo považováno za něco ještě daleko horšího než trest smrti.

Dalším způsobem, jak mezi sebou urovnat záležitosti, byl souboj (staroseversky hólmganga) – neboli výzva, při níž dva muži bojovali meči nebo jinými zbraněmi, často o ženy nebo majetek.

Nejhůře byly souzeny vraždy z pomsty, ale i na žhářství nebo zabití někoho v noci se pohlíželo jako na krajně zavrženíhodné, protože jste nedali lidem možnost se bránit. Tyto činy se trestaly smrtí nebo postavením mimo zákon.

Vodní soud byl obvykle vyhrazen pro obviněné z čarodějnictví a stal se oblíbeným poté, co se do severského světa rozšířilo křesťanství. Obvinění (obvykle ženy) byli svázáni a vhozeni do jezera a sledovalo se, zda uplavou nebo se utopí. Pokud plavaly, byly obviněny z čarodějnictví a odvezeny na spáleniště. Pokud se však potopily a utopily, byla prokázána jejich nevina a přátelé a rodina dostali kondolenci. Nebyl to příliš účinný způsob dokazování neviny, ale udržel se až do 17. století.

Jiní doma, jiní „venku“

Vikingové sice byli známí jako násilníci, ale pravdou je, že jiní byli při nájezdech na britské ostrovy a kontinentální Evropu, jiní doma ve Skandinávii, kde jim hrozily za spáchání násilných trestných činů přísné tresty.

Pokud se některý z příbuzných dopustil trestného činu, například vraždy z pomsty, byla za jeho čin odpovědná celá rodina, která musela zaplatit podstatnou část jeho pokut.

Jaké byly pokuty?

Samozřejmě, že každý čin byl posuzován jinak. Například při zabití svobodného muže musela rodina zaplatit částku odpovídající 189 kravám. Pro srovnání, jeden průměrný mužský thrall (otrok) měl stejnou hodnotu jako dvanáct krav a ženský thrall osm krav.

Přepočteno na dnešní hodnotu, 189 krav odpovídá přibližně těmto finančním hodnotám: vrah sám musel zaplatit 120 470 USD, jeho bratr pak 43 058 USD, strýc vraha musel zaplatit 11 765 USD, bratranec 22 235 USD. Ušetřeni nezůstali ani vzdálení příbuzní. Ti museli zaplatit pokuty, které se pohybovaly v rozmezí 188 - 5059 USD.

Účelem pokut byla snaha zabezpečit rodinu oběti.

Systém trestů v severské společnosti přiměl lidi, aby si dvakrát rozmysleli, než Vikinga urazí nebo napadnou či dokonce zabijí. Systém vikinských trestů byl velmi promyšlený a dá se říci že i spravedlivý.

Zdroje:

bavipower.com, www.ancient-origins.net, pageii.weebly.com