Cesta do světa velkých postav

Viktor Preiss se narodil 13. března 1947. Do deseti let vyrůstal v prostředí Karlína, v domě pod viaduktem, vedle výtopny vlaků poblíž Florence. Jeho tatínek byl nadšený fanoušek motorek a motorů, po něm zdědil lásku k vůni benzínu – motorkám a autům. Jeho maminka byla členkou zájezdového Vesnického divadla. Nebyla to však ona, která ho přímo přivedla k divadlu...

Jako školák byl kvůli obyčejným klukovinám „průšvihář“, díky tomu ale nepřímo nahlédl do „velkého filmového světa“. Velký zážitek, který se v něm uložil a čekal na pozdější „vjemové“ zpracování, se mu naskytnul, když se ze strachu kvůli „poznámce“ vracel domů až v pozdních večerních hodinách. Tehdy viděl práci filmařů, kteří natáčeli v Karlíně, herce, film v akci, záři reflektorů.

Další hluboký vjem se mu do dětské paměti vryl, když ho maminka v deseti letech vzala na jednu štaci a shlédl představení Ibsenovy hry. Zanechal v něm silný emotivní zážitek, ale zároveň jaksi cítil, že mu divadlo bere matku, která kvůli hraní byla často pryč, a spíš k němu tehdy cítil určitý odpor.

Lásku k „hereckému projevu“ v něm vzbudil až skvělý profesor češtiny na říčanském gymnáziu, který vedl recitační soubor, jehož se Viktor stal členem, poté (nejspíš nejmladším) členem Klubu přátel poezie. Seznamoval se s knížkami, s poezií. Už jako kluk skládal verše, psal texty, ve kterých se snažil vypořádat se s vnitřními pocity. Do hereckého světa ho poslal jeho kamarád, též člen jmenovaného souboru, pozdější herec Miroslav Masopust, který ho přiměl ke zkouškám na divadelní fakultu – AMU. Tehdy se panu Viktorovi zážitky z dětství propojily a zkusil to.

Nepoznaný a krásný svět

Viktora přijali, a jak vzpomíná, poznal krásný život a skvělé lidi a je za to vděčný. Vůni divadelních líčidel nejdříve poznal v Městských divadlech pražských v roce 1969. Výčet jeho divadelních rolí je úctyhodný, stejně jako rozhlasových, je také skvělý dabingový herec. Ač jeho doménou není stříbrné plátno a televizní role, i před kamerou zanechal svou stopu. Neopomenutelné je i jeho pedagogické působení, v němž své herecké zkušenosti předával budoucím, dnes známým hercům.

Divadlo, rozhlas, role za kamerou, do všech chtěl dát – a dal – vše, co v něm bylo, celé své „já“. Toužil obstát, nezklamat, cítil zodpovědnost, která ho ale svým způsobem psychicky svazovala. Dle jeho názoru za úspěchem představení, stejně jako ve sportu či jiných oborech stojí týmová práce, někdo to vede, jiný dává góly, ale každý hráč je důležitý. V posledních letech přišla představení, se kterými se neztotožnil, byly i „tituly, za které se styděl“, ale na programu bylo i jeho jméno. Divákovi nemohl vysvětlovat, že za výsledek nemůže on…

Nadšení a radost vystřídal nepříjemný pocit, necítil se před představením dobře, což se odráželo na jeho zdraví. Z divadla proto odešel. Dnes se příležitostně věnuje už jen práci v rozhlase, a kromě rodiny, hlavně svému malování (více viz galerie). Zvolil klidný způsob života, který mu vyhovuje a je spokojený.

Na následujícím videu se můžete podívat, jak vypráví o svých obrázcích:

Zdroj: Youtube

Zdroje: celebrity.instory.cz, www.ahaonline.cz, dvojka.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org