Zdroj: Youtube.com
Tento strašlivý a úplně nechutný trapas se stal na pohřbu slavného krále Viléma Dobyvatele
Život Viléma I. nebyl jednoduchý. S nálepkou „bastard” se snažil obhájit své postavení prvního normanského krále Anglie. Denně čelil nenávistným pohledům a výzvám k boji. I přesto, že jeho mohutná postava budila respekt, na svém pohřbu byl většině poddaným k smíchu.
Vilém, známý jako Dobyvatel, se narodil v roce 1028. Byl nemanželským synem Roberta I. z Normandie a Arletty, dcery koželuha. Když mu bylo sedm let, zdědil vévodství svého otce. Postupem času jeho moc rostla, především díky podpoře francouzského krále Jindřicha I. a významným opatrovníkům. Ti však byli, za různých záhadných okolností, vyvražděni nepřáteli.
Mladý vévoda se však nevzdal. Po slavné bitvě u Hastingsu v říjnu 1066, v níž porazil Anglosasy a zabil krále Harolda II., se stal anglickým panovníkem Vilémem I. Cizinec na trůnu pohoršoval a jeho vláda se neobešla bez odporu. Proto byl při potlačování politické opozice nemilosrdný. Do té míry, že v roce 1076 zavedl nový styl popravy - své konkurenty nechával připravit o hlavu.
Vilém I. Dobyvatel
Vilém byl bojovníkem tělem i duší. Miloval však také zábavu, dobré jídlo a pití, což se odrazilo na jeho postavě. Dobové prameny se zmiňují, že „vypadal jako těhotný” a jeho „kůň při jízdě viditelně trpěl”. V roce 1087 se proto rozhodl pro drastickou dietu. Svým služebníkům oznámil, že nebude jíst. Konzumovat bude pouze víno.
Není jisté, jak dlouho tento alkoholový půst držel. Téhož roku ale zemřel. Ne hladem, ale po nehodě. Podle benediktinského mnicha a kronikáře Ordera Vitalise se panovník zhroutil horkem a námahou na výpravě proti francouzským Vexinům. Historik Vilém z Malmesbury však tvrdí, že se král zranil o hrušku sedla poté, co se jeho kůň splašil. Podle této verze se Vilémovy vnitřní orgány natrhly tak vážně, že obsah jeho střev začal plnit břišní dutinu.
Po pěti týdnech ukrutných bolestí Vilém zemřel. Nikdo však netruchlil. Právě naopak. Rytíři se rozprchli do svých domovů vyřídit své vlastní záležitosti. Ještě v den jeho smrti služebnictvo rozkradlo vybavení jeho komnaty. Legendy tvrdí, že ho dokonce svlékli a nechali ležet nahého na podlaze. Nakonec jeden z duchovních z převorství Saint Gervase v Rouenu zařídil, aby byl poslaný do Caen, kde si vládce přál být pohřbený. Teplé září však udělalo své. Tělo se začalo rychle rozkládat.
Vilémům pohřeb
Pohřeb, kterého se zúčastnili biskupové a opatové Normandie, jeho syn a řada přihlížejících, se zapsal do dějin jako fraška. Těsně předtím, než průvod došel do kostela, byli smuteční hosté nuceni položit královu rakev na zem a uhasit oheň, jenž se nečekaně ve městě objevil.
Po požárnické akci proběhla mše. V okamžiku, kdy byli shromáždění požádáni, aby odpustili všechny křivdy, kterých se Vilém dopustil, ozval se rozčílený hlas. Jeden z občanů tvrdil, že panovník jeho rodině zabavil jeden z pozemků a žádá odškodnění. Po pár minutách handrkování se všechny strany dohodly a funus mohl pokračovat.
To nejhorší však mělo teprve přijít. Tělo obézního krále bylo již tak nafouklé, že se nevešlo do kamenného sarkofágu. Nikoho nenapadlo nic lepšího, než mu zmáčknout břicho. To však byla chyba. Hnis a hniloba znečistila Vilémův oděv a kostelem se rozšířil nesnesitelný zápach. Hosté se rozprchli do všech stran. Zůstali jen hrobníci, kteří museli svou práci dokončit a za vládcem zavřít víko.
Zdroje: www.lordsofthedrinks.org, www.historic-uk.com, www.en.wikipedia.org, www.uselessinformation.org
