Jak obyčejný krtek dokázal zabít mocného krále: Tragikomická smrt Viléma III.

Elena Velímská | 14. 2. 2022

Malý krteček z jednoho londýnského parku zcela jistě neměl modré kalhotky a neproslavil se po celém světě jako ten náš, od výtvarníka Z. Milera, ale zmiňují ho nejspíš všechny historické prameny. Na počátku 18. století si na počest tohoto anglického „malého gentlemana v černém sametovém kabátku“ připíjeli Jakobité v Irsku a Skotsku. Zbavil je nemilované krále.

Vilém III. Oranžský

Vilém III. se narodil 4. listopadu 1650 v Haagu v Nizozemí. Od roku 1672 byl guvernérem Spojených provincií nizozemských, o pět let později se oženil s patnáctiletou Marií II, dcerou britského panovníka Jakuba II. Za složité politické situace doprovázené náboženskými střety mezi protestanty a katolíky byl v roce 1688 požádán skupinou vysoce postavených zástupců anglických protestantů, aby svého tchána, katolického Jakuba svrhnul z trůnu. Ten mu však ušetřil práci, a ještě před vyloděním Vilémovy armády uprchnul do Francie. Trůn byl volný. Dne 11. dubna 1689 byli Vilém III. a Marie II. jako první v anglické historii společně korunováni. Stali se panovníky Anglie, Skotska a Irska.

Neoblíbený bručoun s vroucím srdcem

Vilém všeobecně nebyl příliš oblíbený, mnozí jím dokonce opovrhovali, protože ho považovali za holandského cizáka, byl proto poměrně odměřený. Navíc se netěšil dobrému zdraví, měl astma, kvůli tomu byl často podrážděný a nevrlý. Nepřátelé se mu snažili škodit zlomyslnými pomluvami. Tvrdili o něm, že je homosexuál nebo naopak, že je zvrhlý a chlípný. Údajně měl dokonce milenku. Ač tyto názory přetrvávají, nic z toho nebylo prokázáno. Na své blízké byl ale laskavý, milý a usměvavý. Marii nesmírně miloval a ona mu byla oddaná a ve všem ho podporovala. Bohužel v roce 1694 dostala neštovice a v pouhých třiceti dvou letech zemřela. Vilém se z té ztráty nevzpamatoval a uzavřel se do sebe.

Vilém po pádu z koně umírá

Zdrcený vdovec si jednou za úsvitu, přesněji řečeno 21. února, vyrazí na projížďku na koni v parku jednoho ze svých paláců. Jeho kůň Sorrel šlápne do krtince, kopyto se mu zaboří a shodí svého jezdce ze sedla. Vilém si poraní klíční kost. Je lékaři ošetřen, ale chce se zotavovat v Kensingtonském paláci, kde žil s Marií. Jízda kočárem do necelých dvacet kilometrů vzdáleného sídla byla pro Viléma nesmírným utrpením, kost musela být po příjezdu do paláce znovu ošetřena. Vladař se poté ubere do svých komnat, otevře okno, usadí se do křesla, aby se kochal pohledem do zahrady. Znaven v křesle usne. Během zimní noci prochladne a ráno se probudí s horečkou. Je mu zle. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršuje a 8. března 1702 umírá na zápal plic. Jeho poslední slova zní: „Je tire vers la fin“ – blíží se můj konec.

Plní se číše

Pohřeb Vilémovy milované Marie byl honosný, jeho však prostý. Kočár s průvodem zavezl jeho ostatky do Westminsterského opatství, kde byl v kapli Henryho VII. pohřben vedle své ženy. A Jakobité, příznivci stuartovského Jakuba II, kterého stále považovali za svého právoplatného krále, pozvedli číše a připili si na krtka, který dokázal, co se jim nepodařilo. Po smrti Marie totiž usilovali o život krále Viléma několika neúspěšnými atentáty. A pak se zcela nečekaně zaslouží o jeho smrt malý černý stavitel.