Poušť v srdci Afriky, les ve střední Evropě nebo ledovcové pole na Islandu. Tam všude se objevují místa posetá kruhy, kterým mnozí přičítají nadpřirozené schopnosti a považují je za důkaz o existenci mytických bytostí.

V přírodní rezervaci v Namibii si vědci už dlouhou řádku let lámou hlavu s četnými kruhovými holinami v travnatém porostu. Obvykle mají průměr několik metrů a na jejich okraji je tráva vždy vyšší než jinde.

Čarodějná kola

V Evropě jsou od nepaměti známé prstence hub, které mohou mít průměr až několik desítek metrů. Taková místa vyvolávala vždy značnou pozornost. Ve Francii se jim říkalo kouzelné kruhy, ve starém Rusku kola čarodějnic. Lidé byli přesvědčeni, že kouzelné víly, duchové, čarodějnice nebo trpaslíci tančí při Měsíčku, přičemž vydupou kruh, na jehož okraji ráno vyrůstá tráva nebo houby.

Existuje řada svědectví, která potvrzují zvláštní účinky těchto míst. Mnoho lidí tam brněly nohy a připadali si jako opilí. Vznikla i jakási „pohádková etiketa", tedy návod, jak se ve vílích kruzích chovat. Pokud se odvážíte vstoupit dovnitř, nejprve se podívejte, zda je někde kruh otevřen, jestli je někde tráva nižší nebo houby dále od sebe. Před vstupem také hezky požádejte o povolení, bytosti, které přežívají uvnitř, totiž nemusejí být příjemně naladěny. Zda jste vítáni, či nikoli pocítíte brzy po vstupu. Pokud je vám náhle teplo a příjemně, je vše v pořádku. V opačném případě se vás může zmocnit strach a úzkost, nebe se nepochopitelně zatáhne, spustí se déšť a zvedne silný vítr.

Tanec trollů na Islandu

Podobně romantickým představám ale novodobí vědci nevěří a zkoušejí tyto jevy vysvětlit. U houbových kruhů mají jasno. Za vše může podhoubí, které se v zemi rozrůstá do kruhu a uprostřed odumírá. Podhoubí potřebuje velmi mnoho výživných látek, zvláště v době růstu plodnice. Právě proto tráva uprostřed kruhu často odumírá. Podhoubí se přitom může zvětšovat prakticky donekonečna. Za rok vyroste až o 15 centimetrů, takže čarodějný kruh o průměru 70 metrů roste asi padesát let. Jsou přitom známy kruhy o průměru až 200 metrů.

Badatelé pokročili také ve výzkumu vílích kruhů v Namibii. Německý biolog Norbert Jürgens je přesvědčen, že za vším stojí kolonie termitů žijící v podzemí. Sežerou kořínky rostlin, které uhynou. Tím ale neztrácí „vyholené" místo na přitažlivosti. Po dešti se drahocenná voda v holé zemi snáze udrží, protože ji nevytahují kořínky rostlin. Vláhu z podobného rezervoáru ale dokážou čerpat i rostliny na okraji holé skvrny. Právě proto rostou bujněji.

Zatím nejdále od odhalení jsou výzkumníci na Islandu. V tamějších mechových porostech se objevují podivné kruhovité obrazce, ale jejich vědecké vysvětlení je zatím nejisté. Nejčastěji se spekuluje o tom, že za vším stojí termální děje v podzemí. Určitě to ale nezní tak romanticky jako představa, že tam za úplňku tančí trollové.