Mohla to být schizofrenie, bipolární porucha osobnosti, epilepsie, cyklická psychóza, syfilida nebo také jen nadměrné pití absintu. Co přesně způsobilo pád talentovaného malíře, který se měl stát jedním z nejslavnějších umělců své doby, není možné dodatečně stanovit. A ačkoli sebepoškozování u výše zmíněných diagnóz není neobvyklé, pořád tu visí stěžejní otázka: proč zrovna ucho?

Badatelé se léta domnívali, že se Vincent van Gogh pořezal během hádky s kolegou Paulem Gauguinem, jenž s ním v té době sdílel dům v jihofrancouzském Arles. Britský kunsthistorik Martin Bailey oproti tomu vyjádřil přesvědčení, že Gogha zdrtila zpráva o chystané svatbě jeho bratra Thea, na němž byl finančně i psychicky závislý.

Zpráva o bratrových zásnubách prý zastihla malíře 23. prosince 1888. Ve stejný den mu Gauguin oznámil, že se ze společného domu odstěhuje. Gogh tak pomyslně ztratil obě nejbližší osoby během jediného odpoledne.

Theo samozřejmě hodlal svého bratra podporovat nadále. Ani Gauguin se s kolegou nechtěl rozloučit ve zlém. Cítil ale, že se v uměleckém cítění rozcházejí. A ruku na srdce, Vincentovo chování bylo občas, eufemisticky vyjádřeno, tak trochu podivínské.

Gogh zareagoval více než podivínsky i v této chvíli. Vytrhl z novin titulek "Vrah utekl" a beze slova ho předal Gauguinovi. Ten se rozhodl, že se raději půjde projít na čerstvý vzduch. Jak tak kráčel, uslyšel za sebou kroky - Gogh se za ním vydal se žiletkou v ruce. Když se ale jeho přítel otočil, svěsil hlavu, vrátil se do domu a uřízl si část ucha.

Později se vynořily spekulace, že Gogh mohl být ve skutečnosti zraněn Gauguinem během rvačky, ale nechtěl, aby se jeho druh kvůli tomu dostal před soud. Vzhledem ke komplikované Goghově povaze je však pravděpodobnější, že Gauguin mluvil pravdu. Motiv amputace ucha se v té době vyskytoval v jednom populárním románu jako forma trestu jednoho z hrdinů, a měsíc předtím Jack Rozparovač uřízl ucho jedné ze svých obětí. Někteří znalci Goghova díla proto usuzují, že se umělec svým šíleným činem chtěl za něco potrestat. Možná za svou neschopnost udržet vztah s blízkou osobou. Anebo dokonce za hříšnou myšlenku na vraždu...

Ještě týž večer předal Gogh své ucho šokované uklízečce v nedalekém nevěstinci s prosbou, aby ho "opatrně střežila". Druhý den ho policisté objevili zakrváceného v posteli a dopravili ho do nemocnice. O necelé dva roky později, v červenci 1890, depresemi sužovaný malíř spáchal sebevraždu.