Od vášně k vášni  

Harald Reinl a jeho dvojče bratr Kurt (*9. srpna 1908) pocházející z malebných rakouských lázní Bad Ischl oba vystudovali práva. Jen tak mimochodem, jejich otec, báňský inženýr, pochází z Františkových Lázní.

Zatímco Kurt se stal právníkem, Haralda dovedla láska k horám a lyžování k filmu. K němu se dostal už v době studií jako vynikající lyžař a akademický mistr světa coby dublér lyžařských scén v předválečném filmu Bouře nad Mont Blancem, a poté v roli lyžaře v Bílém opojení.

Během natáčení se seznámil s režisérkou Leni Riefenstahl. Po studiích odjel do Francie, kde působil jako lyžařský instruktor a zároveň začal pronikat do filmařského zákulisí. Než se stal v roce 1940 jejím asistentem (a pilným žákem), natočil s ní dokument o lyžování v Tyrolsku.

Za filmovou slávou

Jeho samostatnou režisérskou prvotinou je krátkometrážní snímek O deset let později, který natočil na konci války. Prvním celovečerním filmem je historický Bergkristall na motivy česko-rakouského spisovatele Adalberta Stiftera, jehož děj se odehrává v jeho milovaných Tyrolech. Do prostředí horského venkova zasadil další snímky, které se zabývají lidskými hodnotami jako láska a věrnost, přátelství a statečnost.

Uznání mu přinesly detektivky natočené dle knižních předloh Edgara Wallaceho, anglického spisovatele zvaného „král anglické detektivky“, a série filmů o šíleném vědci Dr. Mabusovi. Na režisérské výsluní ho však dostaly mayovky.

Tam v horách nad strží…

Ještě před první indiánkou zabrousil Harald Reinl do dobrodružného žánru dvěma filmy (Romarei – dívka se zelenýma očima a Paradies der Matrosen / Ráj námořníků). Režisér byl velkým příznivcem Karla Maye. Spisovatel byl pro něho velkou výzvou. A tak v roce 1962 spatřil světlo světa Poklad na stříbrném jezeře. Předčil všechna očekávání a stal naprostým blockbustrem, tedy bombou. Bezesporu k tomu přispěly nádherné scenérie Plitvických jezer a údolí Grobničko polje (dříve Jugoslávie, dnes Chorvatsko), šťastná režisérova volba herců, podmanivá hudba, scénář, který jeho autor na žádost Haralda odklonil od knižní předlohy, také – a hlavně – citlivé režisérovo oko.

Ač měl být původně jen vzpomínkou na hrdiny, které Harald obdivoval a poctou oblíbenému spisovateli, pro obrovský úspěch a doslova šílenství, které „rudý“ a „bílý“ bratr vyvolali, natočil dodnes reprízovanou a stále oblíbenou trilogii ve stylu hollywoodských westernů: Vinnetou; Vinnetou – Rudý gentleman; Vinnetou – Poslední výstřel (1963–1965).

Ač to Haraldu Reinlovi filmoví diváci nemohli odpustit, apačského náčelníka nechal zemřít, aby tento žánr mohl opustil a vrátit se ke svým oblíbeným detektivkám a krimi příběhům, které byly jeho parketou. Ne příliš úspěšně se také pokusil o horor i komedii. (O všem více viz galerie.)

Lásky za kamerou

Poprvé se Harald oženil v roce 1946. Manželství s Corinne Frank mu vydrželo čtyři roky. Během režírování filmu Rosen – Resli (1954) se na první pohled zamiloval do o třicet let mladší nádherné německé herečky Käthe Rose Derr (1938–2017) alias Karin Dor. Oženil se ní a narodil se jim syn Andreas.

Režisér svou půvabnou tmavovlásku s uhrančivýma očima, která se uplatnila i v hollywoodských snímcích, včetně bondovky Žiješ jenom dvakrát, obsadil do mnoha svých filmů. Stala se „miss německé kriminálky“, ale také hvězdou „Vinnetoua“. Ve „stříbrném jezeře“ ztvárnila slečnu Ellen Petterson, zazářila jako statečná Ribanna, dcera náčelníka kmene Assiniboinů. I v posledním snímku z trilogie, kdy o život statečného náčelníka připraví zákeřná střela bandity, měla roli Mabel Kingsley.

Manželství Haralda a Karin trvalo čtrnáct let. Třetí ženou úspěšného režiséra se stala česká filmová hvězdička Daniela Marie Delisová, která si v 60. a 70. letech zahrála v menších rolích v několika německých filmech a seriálech. Byli spolu od poloviny 70. let.

Jako ze scénáře detektivky

Harald s ní žil v režisérském důchodu na španělském ostrově Tenerife, v jejich sídle ve městě Puerte de la Cruz. Delisová trpěla psychickými problémy a depresemi, prášky zapíjela alkoholem. Pila čím dál víc…  Pak přišel osudný 9. říjen roku 1986, kdy ji patrně běžná manželská neshoda vytočila natolik, že popadla do rukou kuchyňský nůž a bodla Haralda do zad. A jako v detektivce ho v záchvatu zuřivost bodala a bodala…

Tak vyhasnul život osmasedmdesátiletého Haralda, který zrežíroval přes sedm desítek filmů, žádný z nich však nebyl dle jeho slov nemorální. Delisová byla natolik „oblbnutá“, že si prý svůj čin nepamatuje. I tak byla odsouzená k mnoha letům ve vězení.

 Zdroje: medium.seznam.cz, www.csfd.cz, plus7dni.pluska.sk