Violette Morris se narodila roku 1893 v Paříži do rodiny vojenského důstojníka. Sportu se věnovala od mládí; kromě cyklistiky a jízdy na koni ji lákaly i ryze mužské disciplíny jako box nebo vzpírání. Aktivně hrála fotbal a jako jediná žena byla vybrána do národního týmu vodního pola. Usedala za volant závodních aut, pilotovala letadla. Nejvíce sportovních úspěchů zaznamenala v letech 1921 až 1924. Její slogan zněl: "Co dokáže chlap, dokáže i Violette!"
Ačkoli vychodila klášterní školu a za první války se uplatnila jako zdravotní sestra na frontě, ženou se být necítila. V roce 1914 se provdala, manželství ale po devíti letech zkrachovalo. Od té doby Violette nosila mužské oblečení, kouřila jednu cigaretu za druhou a její slovník obsahoval hrubé výrazy. Našla si také novou lásku, tentokrát však šlo o ženu: s herečkou Yvonne de Bray mladá sportovkyně sdílela hausbót na Seině a s homosexuálním vztahem se nijak netajila.
V roce 1928 si nechala odstranit prsa, protože se s nimi nemohla vejít do stísněné kabiny závodního automobilu. Téhož roku dostala zákaz účastnit se olympiády. Její mužské chování bylo pro tehdejší francouzskou morálku nepřijatelné. Po soudním jednání, kdy se žalobci odvolali na zákon z roku 1800 zakazující ženám nosit kalhoty, Violette musela ukončit kariéru.
Zklamaná sportovkyně na svou vlast zanevřela a nový zdroj obživy našla v kolaboraci s nacisty. Panovalo podezření, že Hitlerovi vyzradila plány Francouzů na postavení Maginotovy linie a účastnila se mučení zatčených osob, historici to však považují za nepravděpodobné. Violette nejpspíš nacistům jen obstarávala palivo do aut a letadel a nechala se jimi najímat jako řidička.
Přesto ji francouzští partyzáni odsoudili v její nepřítomnosti k trestu smrti a 26. dubna 1944 ji zastřelili, když šoférovala automobil kolaborantské rodiny Bailleulových. Všechny osoby ve voze byly zastřeleny, včetně dvou dětí.
Tělo Violette leželo dlouhé měsíce v márnici, než bylo přesunuto do neoznačeného hromadného hrobu.
