O ranném životě Vlada Drákuly toho není moc známo. Narodil se před rokem 1395 jako jeden z mnoha nemanželských synů Mircea I. z Valašska. Pak byl poslán jako rukojmí k Zikmundovi Lucemburskému, u jehož dvora se mu dostalo vzdělání. Dětství a mládí tedy zřejmě strávil v Budě, Norimberku a dalších velkých městech Maďarska a Svaté říše římské. Byl vzdělaný, spravedlivý, odvážný a velmi krutý.

Jeho lid se jej bál, ale poddaní jej respektovali. Jeho zákony byly dodržovány, protože za každé porušení nechal Drákula napíchnout hříšníka nebo opovážlivce na kůl. Za jeho vlády ale země vzkvétala a dařilo se i obchodně. Podívejte se na následující dokument:

Zdroj: Youtube

Nenávist k Turkům

Vlad III., řečený Dracula, byl noční můrou mnoha lidí, včetně tureckého sultána Mehmeda. Ten měl pocit, že by měl Vlad, pokorně, jako všichni ostatní, plnit své vazalské povinnosti a prokazovat Turkům náležité pocty. Vlad na to měl ale jiný názor – když k němu v roce 1460 dorazilo Mehmedovo poslestvo, s Turky rychle zatočil. Vypoklonkoval je ze svého panství a jako bonus nechal poslům přibít jejich turbany k hlavě. Svou „neláskou“ k Turkům byl znám.

Protože Mehmed nijak nereagoval, Vlad se rozhodl pokračovat ve svém soukromém boji proti Turkům a podnikl tažení, při němž zničil mnoho pevností na tureckém území na jihu Dunaje. Chtěl tak ztížit přístup turecké armády na jeho území, což se ukázalo jako dobrý tah. Vladovi muži zabíjeli a drancovali. A na to už Mehmed nemohl nereagovat. Se sto tisícovým vojskem vytáhl na Vlada, ale jeho skutečným cílem bylo poturečtit území a podmanit si Sedmihradsko.

I když Vladova armáda by turecké přesila nemohla čelit, zvolil velmi dobrý plán a nechal Turky v létě vyhladovět a vyprahnout – otrávil vodu ve studních a vylidnil celé území, kudy Mehmedova armáda postupovala.

Za ránu na zádech narazit na kůl

Vladova krutost se odrážela i na chování k jeho armádě. Odtud pramení i počet 20 tisíc lidí naražených na kůl. Vlad totiž nechával ty vojáky, kteří byli zraněni zpředu, bohatě odměnit, zatímco ty s ranami na zádech nechal nabodnout na kůl. A že jich bylo! Tato strašlivá podívaná s 20 tisíci mrtvolami na kůlech pak přivítala utahanou tureckou armádu, která dorazila k hlavnímu městu. Vlad se tak podělil o radost ze své soukromé sbírky umučených hnijících těl, promísených z těly těch, kteří ještě žili.

Krutý, ale spravedlivý vůdce

Vlad byl velmi nebojácný a jak se zdá, trpěl asi i jistou formou zvrácenosti – brutální vraždy a zabíjení patřily k jeho běžným činnostem a lid se ho bál. Nechal například upálit všechny žebráky, upekl cikány a jejich druhy nechal spečené maso sníst,… a seznam jeho krutostí by byl nebývale dlouhý. Jeho doménou ale bylo narážení lidí na kůl. I přes svou krutost měl však Vlad III. silné postavení a nevládl špatně. Byl spravedlivý.

Turci, kteří se při pohledu na pole mrtvol na kůlech vyděsili k smrti, ale nakonec Vláda porazili. Ne doslovně, ale Mehmed po vyhrané bitvě prohlásil za nového knížete Rada, Vladova bratra. Nechal mu v zemi vojáky a sám odtáhl. Vyčerpaní lidé se na Radovu stranu postupně přidali, takže se Vlad musel uchýlit k uherskému králi, kde se postupně stal katolíkem. Zpět do Valašska se vrátil až po Radově smrti, aby pokračoval ve své životní obsesi – boji s Turky. Při něm za rok i padl, ale dodnes se neví, čí rukou. Jeho jméno je ale dodnes legendou a jeho postava předlohou mnoha literárních i filmových děl.

Zdroje:

random-times.com, en.wikipedia.org, www.factinate.com