Koupit ho nelze, musí být dán…

… řeč je o talentu, jak jistě tušíte. Nadání nelze vyhrát v loterii, ani si ho koupit. Musí být člověku dáno. Mostecký rodák Vladimír Hron (*25. června 1966) nepochází z rodiny komiků, a také tak trochu věří v osud, má smysl pro humor a umí naprosto skvěle napodobovat hlasy.

Nemusíme se proto bát obrazně říct, že si už v kolébce se sudičkami zalaškoval a prostřednictvím jejich hlasů si „přihodil“ do svého vínku pěknou porci talentu. Jedna věc je totiž dar umět imitovat, druhá mít k tomu hudební talent a krásně zpívat. Možná si také hlasem některé z nich změnil osud, kdysi přiřknutý rodině „zlou“ sudičkou, a zlomil „rodinné prokletí“.

Osudná „třicítka“

Dříve než se vydáme cestou jeho kariéry, zůstaneme chvilku u „osudu“. Jak se Vladimír nijak netají, po tři, čtyři generace se otcové z tatínkovy strany nedožili třicítky. Jeho pradědečka kopl kůň tak nešťastně, že to nepřežil, dědečkův život ukrátila za války banda banderovců. Tatínek se ve třiceti zabil na motorce.

Tehdy byly „Vláďovi“ tři roky, psal se tedy rok 1969. I on měl ve třiceti na motorce vážnou nehodu. To byl rok „96“. Hron nehodu přežil, ale v obrácené číslici vidí jakési vyšší znamení. Rok po nehodě mu vědma z čáry života z dlaně vyčetla, že má být vlastně už rok mrtvý, že žije život, který dostal jako dar za něco, co vykonal… To „něco“ je rozdávat radost a dobrou náladu, jak se imitátor domnívá.

Od mateřinky do televize

Své první publikum, které mu tleskalo a dalo zažít pocit vnitřního štěstí měl v mateřské škole, když vystoupil v bílých punčocháčích a své umění předvedl učitelkám i dětem. V té chvíli si možná jen podvědomě uvědomil, na jakou cestu ho sudičky poslaly. Od té chvíle nepromeškal jedinou příležitost někde se předvést. Recitoval a zpíval na soutěžích, jako šašek či klaun bavil kde mohl a koho mohl, a to mu zůstalo.

Vystudoval gymnázium v rodném městě, dvakrát se neúspěšně pokusil dostat na DAMU, přesto získal angažmá jako loutkoherec v Divadle Rozmanitostí a zároveň zpíval jako nejmladší člen v litvínovském tanečním souboru Renesance. Na počátku 90. let byl moderátorem soukromého Rádia Most, poté přešel na volnou nohu a začal jako bavič vystupovat na regionálních kulturních akcích. Šel dál a zvítězil v pořadu TV Nova Liga gagů.

Ke konci 90. let vyhrál cenu festivalu Haškova Lipnice a přelom nového tisíciletí mu díky tomu dal šanci v pořadu Šance, poté v hudebně-zábavném televizním pořadu Jsou hvězdy, které nehasnou (2001–2004), v němž vystupovaly naši známí zpěváci, s nimiž si zazpíval i Hron.

Na následujícím videu si můžete poslechnout písničku Největší z nálezů a ztrát v trojím provedení:

Zdroj: Youtube

V něm měl i vlastní blok Hvězdy podle abecedy, ve kterém v každém díle imitoval v kostýmech a maskách světové hvězdy všech žánrů. Některé tak věrně a dokonale, že mnohdy posluchači pochybovali, že slavné pecky zpívá skutečně on, a že jde o playback či nějaký trik. Poté následoval samostatný stejnojmenný hudebně-zábavný pořad na podnět režiséra Františka Poláka (2005-2007).

Jak zpíval známé hity světových hvězd si můžete poslechnout na následujícím videu:

Zdroj: Youtube

Na tomto videu se můžete podívat na celý díl jedné z Abecedy hvězd, (2001):

Zdroj: Youtube

Hvězda nepohasla

Vladimír Hron svou show vstoupil do povědomí televizních diváků a stal se velmi populární, a to až tak, že s Jiřinou Bohdalovou moderoval silvestrovský pořad. Zároveň s účinkováním v televizi začal s „Abecedou“ vystupovat na jevištích, kde se z ní stala one man show propojená s vtipným mluveným slovem, a má už přes dvě tisícovky repríz.

Dočkala se i několika verzí, třeba k 20. výročí připravil imitátor turné pod názvem Od Aše po Žilinu tour. Jak uvedl v rozhovoru pro Český rozhlas před dvěma lety, „…Abeceda si zaslouží návrat, protože byla mým vstupem do showbyznysu a dala mi to, co mám.“

Vladimír Hron mluví perfektně anglicky, zvládá i italštinu a němčinu. Před lety v anglické mutaci své show reprezentoval Českou televizi na festivalu televizní tvorby v Montreux ve Švýcarsku. Dodnes vystupuje v zahraničí na všech kontinentech, ale domácí publikum nezanedbává. Je vidět na různých akcích i soukromých nebo firemních večírcích, kde je schopný imitovat „na zakázku“ herce, zpěváky a také zpěvačky, které, jak přiznává, je imitovat poněkud těžší.

V repertoáru už má stovky interpretů. Ve svých show rád improvizuje a přizpůsobuje svá představení svému publiku. A když vidí zachmuřenou tvář, zaměří se na ni a chce ji rozesmát. Stejně jako v běžném životě neznámého človíčka.

Hronovy projekty

Jako televizní hvězda nepohasnul proto, že by o něho upadl zájem, ale se vznikem komerčních stanic se začal měnit programový formát a ČT se musela přizpůsobit. U diváků oblíbený pořad skončil a nahradily ho jiné. Přizpůsobil se i imitátor a Hronovo jméno je tak spjaté s několika dalšími projekty.

Když se kolem roku 2005 připravovala tour Hvězdy zpívají Queen dostal nabídku být jejím moderátorem (2016-2018). Ambasadorem byl Peter Freestone, komorník samého Freddie Mercuryho. Přijal, a nakonec si coby Freddie zazpíval. Na podnět Freestona se připojil k rockové skupině The Drops, která interpretovala (kromě jiných) hity „Queenů“ a vznikl projekt Queen the Story. „Komorník“ se postaral o zahraniční vystoupení.

Bohemian Rhapsody v podání Vladimíra Hrona; Show Jana Krause, 2021:

Zdroj: Youtube

Hronovo jméno také stojí za turné Vánoční hvězdy (2016) s kapelou Bigband, dětskými sbory, filharmoniky a pěveckými sólisty Národního divadla i známými zpěváky. Vystupuje jako host hudebních těles, zpívá a baví mluveným slovem, moderuje a hlavně dělá radost, což je jeho životním krédem.

Zdroje: www.krajskelisty.cz, www.idnes.cz, region.rozhlas.cz, www.doksy.com, cs.wikipedia.org