Vnitřní svět, pozoruhodná bytost
Je tichý, uzavřený, skromný a pokorný, žádné společenské akce a večírky nevyhledává, o jeho soukromí se neví vůbec nic. Nechlubí se na sociálních platformách, pokud je ženatý nebo má přítelkyni nebo děti, je v tomto ohledu, obrazně řečeno, nejlepším strážcem pokladu, ke kterému klíč žádná media nenašla. On „sám“ však zcela rouškou tajemství zahalen není.
Vladimír Javorský (*2. května 1962) je jedináček, ale maminka měla tři sourozence, tatínek dva, a tak vyrůstal ve velké rodině, ve které prožíval radosti i dětské starosti. Už od dětství miloval a obdivoval Vlastu Buriana, ale že by on sám mohl být hercem, mu na mysl nepřišlo. Hrál závodně stolní tenis a chtěl být zlatníkem. Mamince totiž opravoval šperky a líbily se mu „lesklé kamínky“ a proto se také začal zajímat o geologii. Láska ke kamenům ho neopustila ani dnes. Měl však ještě jednu velkou zálibu – hudbu.
Vladimír ve své první filmové roli
Jako kluk chtěl hrát na bicí, to mu však u rodičů neprošlo. Bydleli v paneláku, no sousedi by je asi moc nemilovali, navíc taková souprava byla značně drahá záležitost. Přihlásili ho „alespoň“ na klavír. Učit se prstoklad a cvičit etudy ho nikterak nechytlo a klávesám dal brzy sbohem.
Skvělý muzikant
Od klavíru Vladimír utekl, nikoli však od hudby. Už jako kluk zpíval ve sboru, na gymnáziu byl členem studentské kapely. Dnes zpívá, hraje na saxofon, flétnu, kytaru a ukulele. Jako sólový host příležitostně vystupuje ve skupině písničkáře a karikaturisty Miroslava Kemela. Má i své vlastní koncerty laděné do jazzově-folkové hudby.
V roce 2021 nahrál a nazpíval s hercem a hudebníkem Igorem Ozorovičem písničku Hippokratova armáda jako poděkování všem pracovníkům ve zdravotnictví, z níž i dnes naskakuje příjemná husí kůže. V té neblahé době uspořádal benefiční koncerty, vystoupil v nemocnicích.
Před dvěma lety si dal ke svým 60. narozeninám album vlastních skladeb Ještě je v aranžmá hudebníka Mariana Friedla, kde nejen zpívá, ale hraje na kytaru. Album, dle Friedlových slov vás herec „… provede krajinami, v nichž si odpočine od tíže dneška. Vyzařuje naději a lásku. Lze na něm zaslechnout trochu šansonu, jazzu, klasiky, folku, špetku lidové hudby východní Moravy a Slezska či world music a ještě mnohem více... Uslyšíte prostě zpívat duši Vláďi Javorského.“
„Z popěvků pasáčka vepřů se díky Marianovi Friedlovi a skvělé kapele staly písničky. Tak snad vám udělají radost,“ to zase říká Vladimír, který si je nejen složil, ale i otextoval. Jednu z nich si můžete poslechnout na následujícím videu:
Jako klíště
Na gymnáziu Vladimíra zaujalo pohybové divadlo a pantomima, líbila se mu představení Bolka Polívky, což bylo, jak se můžeme domnívat, podnětem, proč po roce opustil pedagogickou fakultu v rodné Ostravě, kde začal studovat matematiku a technické obory, a vypravil se do Brna na JAMU. Účastnil se také letních kurzu vedených mimem Ladislavem Procházkou, mistrem klasické a moderní pantomimy. Jak ale víme, komik se z něho nestal.
Po ukončení studia herectví nastoupil do Divadla Husa na provázku, následovala další angažmá a krásné role. Přestože se považuje především za divadelního herce, televize ani film ho neminuly. Svůj filmový debut si odbyl a v něm zazářil hned v hlavní roli Zdeňka v dramatu Krajina s nábytkem (1986).
Následoval seriál Chlapci a chlapi, kde ztvárnil neduživého vojína Ctibora Voříška přezdívaného Kyslík. Tato „nálepka“ se ho drží jako klíště, nejspíš proto, že se jí dostal do povědomí diváků. Svého času ji považoval za prokletí, s nímž se ale už smířil. Do svého filmového životopisu si může připsat daleko výraznější role…
Na dosah
Mnozí budou souhlasit, že jako vojín, navíc oddaný svazák, se nám Vladimír Javorský do pamětí zapsal spíš jako Dušan Jasánek v nezapomenutelných Černých baronech.
Zcela potupeného Jasánka, hrdého autora básně „Vám z Wallstreatu“ si můžete připomenout na následujícím kratičkém videu:
Mohli bychom jmenovat jednu roli za druhou, v seriálech, pohádkách, filmech, které si dnes Vladimír pečlivě vybírá, dokonce mu některé byly prý napsány přímo na tělo, a výčet by byl dlouhý. Jen namátkou zmíníme třeba Báječná léta pod psa , Mamánka... Velký úspěch mu přinesla hlavní role v krátkometrážním snímku americké produkce Most, který byl natočen s českými herci, sklízel úspěchy na mezinárodních festivalech a Vladimír byl za svou roli v roce 2004 nominován na Oscara. Domů si sice sošku neodvezl, zážitky z atmosféry rozhodně ano, předávání těchto cen v Los Angeles si náramně užil.
Vladimír je vynikajícím představitelem outsiderů, naprostých nul, které dokáže ztvárnit jedinečným způsobem, jak ukázal coby Jarda, „slaboch a upatlaný závislák“ ve snímku Poupata. Za nejlepší mužský herecký výkon v něm za hlavní roli získal Českého lva (2011) a Cenu české filmové kritiky. Na stejnou cenu byl nominován také za roli Aloise Schmidta v životopisném dramatu Milada.
Vladimír Javorský dnes
Letos v říjnu získal rozhlasovou Cenu Thálie za titulní roli ve hře Československého rozhlasu Pan Theodor Mundstock. A možná se na předávání nechal ostříhat. Je totiž znám tím, že svůj vzhled neřeší, k holiči nechodí, vlasy si nechává růst, a případně ho pro tu či onu roli nechají ostříhat filmoví tvůrci ve studiu.
Zdroje: www.denik.cz, zeny.iprima.cz, www.indies.eu, www.magazeen.cz
Sledujte nás v Google Zprávách