Bojovník Vladimír Menšík: Injekce mezi představeními mu pomáhaly hrát dál

17. prosinec 2019 četba na 3 minuty
Vladimír Menšík

Vladimír Menšík

Foto: ČSFD

Zfalšoval si doklady, aby mohl dříve do penze, nakonec se důchodového věku ani nedožil. Legendární bavič Vladimír Menšík neúnavně pracoval do posledních dnů svého života, přestože už skoro nemohl chodit ani dýchat. Polevit ve vražedném tempu však tvrdošíjně odmítal.

Vladimír Menšík se stal hercem navzdory svému otci, který ho přinutil ke studiu strojní průmyslovky. Nějakou dobu se mladý talent trápil v Brněnských strojírnách, než se mu podařilo dostat se na JAMU. Jeho hvězdná dráha započala v momentě, kdy se přestěhoval do Prahy a proniknul mezi tehdejší velikány místních divadel. Aby se jim vyrovnal ve všech ohledech, začal s nimi vymetat večírky, kde alkohol tekl proudem a vzduch byl plně nahrazem cigaretovým dýmem.

Mindráky a rozvod

Menšík nebyl typem herce, který by mohl hrát romantické milence a pohádkové prince, což ho nakonec netrápilo, protože od přírody směřoval k bavičství, sršel humorem a s lehkostí improvizoval. Vzhled byl ale přesto jeho slabinou: považoval se za nadměrně ochlupeného nehezkého jedince s velkou hlavou a předkusem. Jednu dobu dokonce uvažoval nad tím, že si nechá zuby upravit na plastické chirurgii.

Žádné vady na fyzické kráse přitom Menšíkovi neubíraly na osobním charismatu: ženy ho milovaly takového, jaký byl. První manželka Věra se s ním rozvést vlastně nechtěla. Jelikož ji ale nechával celé dny a noci samotnou se dvěma dětmi, zatímco popíjel s kolegy, chtěla mu rozvodem aspoň pohrozit. "Podala žádost, myslela, že se to u soudu nějak urovná," prozradil hercův syn Petr. "Tatínek se ale domníval, že si maminka dělá legraci, a tak se ke stání vůbec nedostavil. Rozvedli je v jeho nepřítomnosti."

Úřední chybička

Po mnoho let Vladimír Menšík udával v datumu svého narození rok 1924, ačkoli se ve skutečnosti narodil až o pět let později. K tomuto malému podvodu ho inspirovala chyba úřednice, která při vystavování nové občanky omylem zapsala místo devítky čtyřku. Menšík toho využil a postupně si datum nechal změnit i u ostatních dokladů. Oldřichovi Velenovi se tehdy svěřil, že by chtěl jít dříve do penze.

Injekce mezi klapkami

Kdo však Menšíka znal, neuměl si představit, že by se vůbec někdy do důchodu dobrovolně odebral. Herec v jednom kuse vystupoval, moderoval, natáčel a bavil. Odpočinek si nikdy nedopřál, ačkoli od 16 let trpěl silným astmatem a jeho stav se s věkem zhoršoval. V posledních letech jezdil na natáčení s kufrem plným léků, každou chvíli se dusil a mezi klapkami si píchal injekce. V momentě, kdy se mu zase udělalo dobře, pokračoval ve fantastickém hereckém výkonu i v kouření cigaret.

"Měl už tak rozpíchané žíly na rukou, že bylo těžké vůbec mu ty injekce aplikovat. Každé ráno po probuzení mu někdo musel okamžitě píchnout dvě injekce syntophylinu, dvě injekce kalcia a někdy i další léky," vzpomínala Alena Horáková-Fonová ve své knize Utajené vzpomínky na Vladimíra Menšíka.

V sobotu 28. května 1988 hodlal vystoupit v brněnské hale Rondo, ačkoli ho jeho lékařka od cesty zrazovala. S krvácejícím vředem, žaludeční nevolností a téměř bez dechu Menšík dorazil do Brna, kde nejprve navštívil svoji maminku. Z jejího bytu ho pak sanitka odvezla rovnou do nemocnice. Galavečer v Rondu se musel obejít bez milovaného baviče. A druhý den se už diváci dozvěděli smutnou zprávu, že je Vladimír Menšík opustil navždy.

Akční letáky