Z dětství

Na své rodné město, kde se narodil 9. října 1929 nedal dopustit, na rodném domku má pamětní desku. Ve škole, která nese jeho jméno, byla před pěti lety odhalena jeho busta. Své křestní jméno, pod kterým ho známe, si změnil až jako herec. Od malička ho přitahovali potulní muzikanti, flašinetáři a cirkus. Měl tvářičku andělíčka, ale byl to živel. Tím zůstal po celý život. Rád se také toulal a maminka ho musela pořád někde hledat. Už jako kluk nezkazil žádnou legraci.

Od malička chtěl být hercem a bavit lidi. Na přání otce ale musel mít řádné řemeslo, a tak vystudoval průmyslovku a krátce pracoval jako nástrojař. Na brněnskou JAMU se hlásil po válce, vzali ho až na druhý pokus. Traduje se, že řekl komisi, že pokud ho nevezmou, bude se hlásit znova a znova, tak ho údajně raději vzali. Uměl i hezky zpívat a byl hudebně nadaný, hrál na klavír, klarinet a mandolínu.

K divadlu i od divadla

Své první angažmá dostal ve Vesnickém divadle, které, jak název napovídá, jezdilo se svými představeními po vesnicích v celé republice. Tehdy herec František Vnouček prohlásil, že konečně mají v souboru někoho, kdo může hrát ptakopyska. Tam si ho vyhlédl významný divadelník E. F. Burian a vzal si ho do svého divadla. Pravidelná vystoupení a stálý soubor však náš herec považoval za příliš svazující a pošilhával po filmu. Od divadla odešel a v roce 1958 podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov.

Jeho jméno se rychle dostalo do povědomí filmových a televizních diváků a jeho popularita stoupala. Na svém kontě má více než sto padesát rolí v komediích, pohádkách i dramatech. Sám o sobě říkal, že nedokáže zavřít pusu, i při natáčení bavil celý štáb a herce. Uměl výborně improvizovat a filmové dialogy si měnil, jak to cítil on. Herci tak často měli problémy reagovat. Ale milovali ho. Kromě toho vystoupil se svým vyprávěním ve stovkách pořadů, uváděl Silvestry, s ne velkou chutí Bakaláře, měl své vlastní pořady. Sršel humorem a nikdy neřekl jeden vtip či nevyprávěl nějaký příběh dvakrát. Dokázal společnost bavit i v soukromí celé hodiny.

Na plný plyn

Žil jako bohém a život si užíval naplno. Flámoval, hodně pil a byl silný kuřák, a to navzdory tomu, že byl od malička astmatik. Kouřil údajně od sedmi let a v jistém období až čtyři krabičky denně. Dobrovolně, ač jen krátce, se léčil ze závislosti na alkoholu, poté pár let abstinoval. Kvůli bujarému životu se s ním rozvedla jeho první láska, manželka Věra, kterou poznal jako kluk, když spolu chodili do Skautu. První syn Petr přišel na svět v roce 1955, mladší dcera Vladimíra o dva roky později. Podruhé se oženil se zpěvačkou a tanečnicí Státního souboru písní a tanců Olgou Strnadovou. Mají spolu syna Jana, který pracuje jako asistent režie. Dcera Martina se jako jediná vydala v tátových šlépějích. Je herečka, moderátorka a věnuje se dabingu.

V 80. letech už točil méně, bral hodně léků a do rozpíchaných žil si sám píchal antiastmatika. Přestože těžko dýchal a sípal, stále vyprávěl. Naposledy vystoupil dva dny před svou smrtí v pořadu Abeceda navzdory tomu, že už mu bylo opravdu zle, měl bolesti a sotva dýchal. Své obecenstvo nezklamal.

Zemřel 29. května 1988 na prasklý žaludeční vřed, a s tím související krvácení do břicha.

Znáte ho…

„Nechal po sobě úsměv. Jen se řekne jeho jméno a lidé se smějí. Je to lepší, než kdyby tady byl sto let a nezbylo po něm nic,“ rozloučil se s ním Jiří Sovák. Poctu mu vzdali i další velikáni našeho filmu, včetně režiséra Miloše Formana, který ho lákal do Hollywoodu. Jeho jméno je po tatínkovi Vladislav, změnil si ho na Vladimíra. Rodným městem, na které nedal dopustit, jsou Ivančice. Je to legenda naší kinematografie a neúnavný bavič: Vladimír Menšík.

Zdroje: www.lifee.cz, www.super.cz, www.dama.cz, www.youtube.com