Těžko říci, jak se musela cítit dívka, která byla od útlého dětství pouhou figurkou v politické hře svého ambiciózního otce, markraběte braniborského. Z jejího dopisu tatínkovi se zdá, že vůbec nechápala, proč se o ni potenciální ženichové tolik zajímají. "Vždyť nejsem vůbec hezká," napsala. Nedocházelo jí, že při domlouvání sňatků v nejurozenějších vrstvách se na nějakou krásu nehraje. Nehrálo se ani na lásku.
Nikdo se neobtěžoval Barboře pozdvihnout sebevědomí ohledně jejího vzhledu. Dostala nálepku ošklivky a musela se s tím sžít. Ostatně na tom nezáleželo, vždyť přeci bude královnou. Otec šílel radostí. Vladislavovi posílal vzácné dary a svatební šaty nechal pro dceru ušít až v Benátkách. Zaplatil za nejdražší samet a nejjemnější hedvábí. Chudák dívka se nechala strhnout představou závratné budoucnosti a začala se podepisovat jako "česká královna".
Intriky Matyáše Korvína
Svatba proběhla v zastoupení, jak tehdy bylo zvykem. Formálním aktem a příslušnými podpisy manželství vstoupilo oficiálně v platnost. Potom už bylo jen na ženichovi a jeho tchánovi, aby domluvili příjezd nevěsty do jejího nového domova. Jenže právě v tuto chvíli se něco zvrtlo.
Vladislav II. Jagellonský v prvním období své vlády čelil útokům ze strany uherského krále Matyáše Korvína, který si českou korunu nárokoval pro sebe. Legitimním panovníkem byl sice Vladislav, protože jeho matka byla sestrou Ladislava Pohrobka a na trůně ho schválil i český sněm, jenže Matyáš měl podporu římského císaře a papeže, kteří si přáli vyčistit české země od utrakvistických živlů. A v tom by jim býval Matyáš (narozdíl od tolerantního Vladislava) vyhověl.
Uherský panovník se snažil dosáhnout svého nejen vojenským tažením, ale také intrikami. Pokoušel se Vladislava oslabit, jak se dalo, a tak vytáhl na slezská knížectví, ke kterým patřilo i Barbořino zděděné Hlohovsko. Na rozdíl od Čech se těchto území zmocnil hravě, a Vladislavovi tak v podstatě ukradl věno. Barbořino dědictví Matyáš neuznal a Hlohovsko jednoduše prohlásil za "odumřelé léno".
Zhrzená nevěsta
Pro českého krále tak braniborská nevěsta přestala být výhodnou partií. Papež se jen škodolibě pousmál, když mu z Prahy přišla žádost o anulování manželství. Samozřejmě Vladislavovi nevyhověl a nechal ho v patové situaci pěkně vykoupat.
Nejhůře to ale odnesla Barbora. Marně čekala na posly, kteří ji měli doprovodit do manželova sídla. Nikdo pro ni nepřijel. Zůstala doma rodině na obtíž.
Kresba sochy Barbary Braniborské na zámku Brzeg
Nešťastný bigamista
Za třináct let poté, v roce 1490, Matyáš Korvín zemřel a Vladislav byl korunován uherským králem. Vdova po zesnulém panovníkovi Beatrice se nechtěla smířit se životem v ústraní, a tak zkusila hodit očko na Vladislava. Český panovník, zřejmě frustrován staromládeneckým životem, se nechal svést, a dokonce se s Beatricí oženil. Stal se tak de fakto bigamistou. Barbora mu to nejspíš neměla za zlé, protože se sama zamilovala do někoho jiného. Tajně se zasnoubila s jistým Konradem von Heydek. O rozvod s Vladislavem začala usilovat i ona.
Když na to ale přišli její bratři, bylo zle. Barboru uvěznili na zámku Plassenburg a drželi ji zde v izolaci dlouhá léta. Minimálně do roku 1500, kdy papež Alexandr VI. její sňatek s českým králem konečně anuloval. O jejích dalších osudech se nedochovaly záznamy, víme jen, že zemřela v 51 letech a byla pochována v klášteře v Heilsbronnu. Se svým manželem se nikdy osobně nesetkala.
Vladislavovi se mezitím nevydařilo ani druhé manželství. Z nějakého důvodu se mu celá věc rozležela v hlavě hned po svatbě a od Beatrice utekl. Po další desetiletí pak prosil Vatikán, aby zrušil nejen jeho první sňatek, ale i ten druhý. V roce 1500 se dočkal.
Anna z Foix a Candale na obrazu neznámého malíře ve Svatováclavské kapli v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Beatrice se musela vrátit do rodné Neapole a český král dva roky volně vydechoval, než se nadechl k třetímu sňatku. Anna z Foix a Candale se ukázala být trefou do černého. Vroucně ji miloval, zahrnoval ji dary a ona mu na oplátku přivedla na svět dvě děti: dceru Annu a dědice Ludvíka. Při druhém porodu bohužel zemřela, což Vladislav velmi těžce nesl. Dokonce už neměl náladu ani na vladaření a stále častěji souhlasil se vším, co mu podsouvali rádci. Latinské "Bene", čili "Dobře", dokonce vstoupilo do dějin jako jeho přízvisko.
Zdroje: dvojka.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, www.ceskatelevize.cz
