Josef Vlastimil Burian se narodil 9. dubna 1891 do rodiny krejčího. Na zvláštním svazku jeho rodičů bylo neobvyklé to, že si maminka z předešlého manželství odnesla dceru Žofii a byla také o pět let starší než Antonín Burian. Jak se ale ukázalo, ničemu a zřejmě nikomu to nevadilo, jejich vztah překypoval láskou. Po deseti letech žití v Liberci se Burianovi rozhodli přestěhovat do Prahy.

Vlasta téměř okamžitě přilnul k divadlu. Táta ho brával do Národního divadla na opery a nechal ho dívat se na ochotnická představení. Sám ale herecké zálibě svého syna moc nefandil. Naštěstí tu byl sport, který Vlastovi šel od ruky. Kromě cyklistice a tenisu se věnoval i fotbalu, několik let byl brankářem týmu Union Žižkov (později Viktorie) a Sparta. Nakonec dal Vlasta přednost hraní a po hospodském představení zdrženlivý otec pochopil, že má syn neobyčejný talent.

Nedlouho poté navázal krátký vztah s tanečnicí Annou Emílií Pírkovou, z něhož vzešla dcera Emilka (1912-1996). V roce 1919 našel lásku na celý život - Ninu Červenkovou, která nechyběla na žádném představení a byla mu tou největší možnou oporou; Burian trpěl na maniodepresivní stavy.

Díky svému hereckému a komediálnímu umu si mohl dovolit luxusní vilu v Dejvicích, ve které nechyběl bazén a tenisový kurt. Roku 1925 založil Divadlo Vlasy Buriana. Ve třicátých letech si zahrál v dnes legendárních filmech C. a k. polní maršálek nebo Revizor.

S vypuknutím druhé světové války nastaly pro Vlastu opravdové problémy. Ačkoliv proti němu Němci nic neměli, chtěli komika uzmout pro sebe, a donutili ho spolupracovat na různých věcech, které mu po válce přikleply cejch kolaboranta. V jedné skeči zesměšňoval Jana Masaryka, údajně také zdravil zdviženou pravicí a ve své vile hostoval večírky pro okupanty. Dobrý vztah s Němci ho však neochránil před hromadným zavíráním divadel.

Burian se bránil, obviněním ale napomáhala výpověď Lídy Baarové. Po odsedění tříměsíčního trestu přišel nejen o divadlo, ale i o veškerý majetek. Jeho vilu přeměnili na školku. Pět let nesměl vystupovat a musel zaplatit pokutu půl milionu korun. Uchýlil se k těžké manuální práci do dolů severních Čech a k tomu v kuchyni loupal brambory. Láska ke komedii ho ale neopustila, a začal ilegálně vystupovat. V roce 1950 se po několika žádostech mohl bezpečně a legálně vrátit k vystupování. Pětiletá pauza a tvrdá práce ho ale poznamenala do konce života; stal se z něho sešlý stařík.

Zdraví se podepsalo i na vystupování. V jeho estrádách chyběl život, Burian ale nemohl přestat vystupovat, musel si vydělat na živobytí. Poslední filmovou rolí byl účetní Dušek ve snímku z roku 1956 Zaostřit, prosím!, a svou kariéru Krále komiků zakončil v Karlínském divadle v roce 1962.

Téhož roku umírá na plicní embolii. Jeho životní partnerka Nina zemřela o 9 týdnů později. Vlasta Burian byl pochován na Vinohradském Hřbitově. Roku 1994 bylo jeho tělo rehabilitováno a v roce 2002 ostatky přesunuty na Vyšehradský hřbitov. Náhrobek byl později doplněn bronzovou bystou, kterou ale někdo ukradl.