Nezapomenutelný herec
Vlasta Burian se narodil 09.dubna 1891 v Liberci do rodiny krejčího. Jeho matka byla o pět let starší než Vlastův otec.
Lásku k herectví v něm vytvořil právě jeho otec, který se ve volných chvílích věnoval divadlu jako ochotník. V 10 letech se rodina přestěhovala na pražský Žižkov.
Důvodem byly vlastenecké aktivity jeho otce, pro které v Němci přeplněném Liberci neměl moc příležitostí. Právě v Praze bral Antonín malého Vlastu často do Národního divadla.
Kromě divadla a zpěvu, které miloval a pro které měl skutečný talent, se malý Vlasta věnoval fotbalu, cyklistice a tenisu.
Burianovu ranou zkušenost s divadlem utvářely kabarety a posléze vedlejší role v divadle Na Vinohradech a Švandovo divadlo.
Láska k Baarové
Během první světové války putoval po českém venkově, aby se válce vyhnul. Nakonec ho však objevili a uvěznili. Ven z vězení se Burian dostal až díky amnestii.
Vlasta Burian ve fotbalové brance:
Po skončení války se stal stálicí ve velkých českých divadlech, jako byly Národní divadlo, Vinohradské divadlo a další.
Pro velké pracovní vytížení byl však Burian poměrně nespolehlivým hercem, který často meškal. Ředitelé divadel, kterých byl součástí, ho již odmítali zaměstnávat. Z tohoto důvodů si Vlasta Burian založil své vlastní divadlo, Divadlo Vlasty Buriana.
Vlasta Burian byl také skvělým filmovým hercem. Mezi jeho nejznámější filmové počiny patří To neznáte hadimršku, Lelíček ve služkách Sherlocka Holmese, Funebrák, Ducháček to zařídí a další.
S rostoucí slávou ve Vlasta vyrovnával po svém. Koupil si luxusní vilu na pražské Hanspaulce a často a rád střídal ženy. A to i přesto, že byl ženatý. Osudným se stal jeho románek s Lídou Baarovou. Baarová po válce nařkla Buriana z kolaborace s nacisty. Tento výrok znamenal pro úspěšného herce konec jeho kariéry.
Burian šel do vězení, odebrali mu vilu a po propuštění s ním žádný režisér už něchtěl točit. Vlasta Burian zemřel na plicní embólii. Jeho žena Františka, kterou oslovoval Nina, zemřela žalem pouhých 9 týdnů po něm. Její tělo našli na Burianové hrobě, kam Františka docházela den co den.
