Zdroj: Profimedia.cz
Vlasta Burian: Kdo vlastně byl? Vlastenec, nebo vypočítavý kolaborant
Jeho výrazných gest i mimiky si všiml již němý film, ale skutečnou slávu mu přinesla až možnost na filmovém plátně promluvit. Jeho vyřídilku a geniální improvizace diváci milovali. Byl skutečnou hvězdou své doby. Za vše ale po válce velmi draze zaplatil.
Jeho život nebyl vždycky veselý jako jeho filmy, naopak jeho závěr byl krutý a tragický. Vlasta Burian se poprvé objevil ve filmu již v roce 1923 v tehdy ještě němém a do dnešní doby nedochovaném snímku Tu ten kámen, ale skutečně vyniknout mu dal až mluvený film ve 30. letech. Tenkrát natočil své nejslavnější a do dnešní doby reprízované filmy, jako C. a k. polní maršálek, Lelíček ve službách Sherlocka Holmese či Ducháček to zařídí. Založil vlastní divadlo, v němž byl hlavní hvězdou, stal se tváří reklam, bydlel v luxusní vile na pražské Hanspaulce obklopené zahradou s tenisovými kurty a bazénem, miloval rychlá auta. Byl nadšeným sportovcem, aktivně hrál fotbal i tenis.
Diváci se na něj hrnuli do divadla i kin, jeho pozice se zdála neotřesitelná. Burian se za první republiky nijak politicky neprojevoval, ale krátce po obsazení pohraničí nacistickým Německem v roce 1938 promluvil v rozhlase a snažil se povzbudit otřesený národ. Jeho Divadlo Vlasty Buriana, sídlící od roku 1930 v Lazarské ulici, na místě pozdějšího Divadla Komedie, hrálo až do roku 1944, kdy byla divadla z příkazu nacistů uzavřena. Za protektorátu vytvořil další ze svých známých rolí, například ve filmech Přednosta stanice či Zlaté dno. Ani v té době se ale nijak politicky neangažoval, přání Němců, aby se stal německým komikem, zůstala nenaplněna.
Jeho osud změnila jediná sporná výjimka, účast v rozhlasovém skeči Hvězdy nad Baltimore v roce 1941, kde parodoval ministra zahraničí exilové vlády Jana Masaryka. Těchto propagandistických skečů byly natočeny stovky a účinkovalo v nich i opakovaně mnoho dalších známých herců, ovšem jenom pro Buriana a Čeňka Šlégla (který se tím snažil chránit židovského zetě a vnučku) to znamenalo po válce obvinění z kolaborace. Přestože prý Burian tuto úlohu zjevně odříkal jen z povinnosti, hned po válce následoval soud, který jej obvinění dvakrát zprostil. Nakonec ovšem případ převzala StB a Burian byl odsouzen k několika měsícům vězení, finanční pokutě, bylo mu zabaveno divadlo i prakticky veškerý majetek, v jeho vile byly vybudovány týdenní jesle.
Burian se musel živit manuální prací, až v roce 1950 mu byl povolen návrat k filmové a divadelní práci, ale oproti jeho předválečné i protektorátní éře už byl jen stínem bývalého živelného Buriana. Objížděl estrády, poslední představení odehrál již těžce nemocný zápalem plic. Zemřel na samém začátku roku 1962, až do konce se o něj věrně starala manželka Nina, s kterou se oženil v roce 1919 a která zemřela pár týdnů po jeho smrti.
V roce 1994 byl rehabilitován a na základě dostupných pramenů se zdá, že Burianův poválečný pád nebyl zapříčiněn ani tak jednou nepodařenou parodií, natož skutečnou kolaborací, jako spíš jeho předválečným úspěchem, kdy byl coby ztělesnění milionářské hvězdy a úspěšného podnikatele trnem v oku novým pořádkům, a jeho účast v dotyčném skeči byla spíše záminkou k jeho ekonomické, umělecké a tím de facto i osobní likvidaci.
