Život Vlastimily Vlkové se začal vcelku obyčejně. Narodila se údajně v Praze v roce 1908 a herečkou rozhodně netoužila být. Její život byl až do jejích sedmapadesáti let zcela všední, možná až nudný. Po vystudování měšťanské školy se živila jako účetní. Pak ale přišla ona osudná procházka v parku. 

Vlková se zbůhdarma procházela se svými kamarádkami a leccos probíraly. Jenže šel zrovna kolem muž, který se do jejich rozhovoru zaposlouchal. A nebyl to nikdo jiný než režisér Ivan Passer. Po chvilce pak Vlkovou oslovil s tím, že by jí rád nabídl roli. Ta nejdříve nechtěla, ale po vleklém přemlouvání přeci jen souhlasila a zapsala se do komparzního rejstříku Filmového studia Barrandov. 

Stala se nejobsazovanější komparzistkou

Tímto svým rozhodnutím vyvolala lavinu nabídek. Byla snad nejobsazovanější komparzistkou. Režiséři si ji oblíbili hlavně pro její naturel, nápadný obličej, milý hlas a melancholický, ustaraný pohled. Její přirozený a dlouhá léta neobjevený talent, který navíc divákovi servírovala s absolutní lehkostí učarovaly režisérům jako byli Václav Vorlíček, Jaromil Jireš, Petr Schulhoff, Zdeněk Podskalský, František Vláčil, Oldřich Lipský, Karel Kachyňa a také Zdeněk Troška

Právě Zdeněk Troška se postaral o to, že na Vlastimilu Vlkovou dodnes nikdo nezapomene. Od malých rolí ve filmech výše zmíněných umělců se jí v Troškově trojdílné komedii Slunce, seno dostalo velké pozornosti. Ztvárnila zde obětavou farní hospodyni Cecilku. Jejím posláním bylo ochraňovat faráře Otíka, kterého hrál Luděk Kopřiva.

Samotný žánr vybízel k tomu, že bylo na place určitě veselo, ale když přišla na scénu Vlastimila Vlková, bylo přeci jenom ještě o ždibec legrace navíc. „Zdenečku, já ti to tady kazím a ty mně neřekneš půl slova,“ říkávala tehdy prý Vlková Troškovi, který jí ale okamžitě oponoval, že kdyby něco skutečně kazila, ozval by se. Její herečtí kolegové ji měli rádi, byla to zkrátka „babka na svém místě“. 

Vytahovala se před babkama v důchoďáku

Největší zážitek ale zřejmě jak pro ni, tak pro filmaře byl, když se točil závěrečný třetí díl s názvem Slunce, seno, erotika. Ve filmu byl úsek, kdy se obyvatelé Hoštic jdou koupat takzvaně „na Adama“. V tu chvíli nastupuje na scénu Vlastimila Vlková se svým nevinným a vyděšeným výrazem. Zbožná Cecilka totiž není na nahaté mužské zvyklá, a tak se přirozeně přirození vyděsí. 

Následuje pak dramatická scéna, kdy se jednoho mladíka chytí za stehno, čímž si ale dopřeje pohled přímo na jeho mužství. To ji samozřejmě vyděsí a spadne do vody. Tuto scénku sama Vlková velmi ráda prý vyprávěla „babkám v důchoďáku“, kde byla na stará kolena umístěna. 

„Zdenečku, já jsem hrozná potvora. Babky se mě ptaly, jestli jsem opravdu do toho mlýnského náhonu spadla po zádech, a já jim řekla: Spadla, holky, spadla, pan režisér si to přál a co bych pro něj neudělala,“ uvedl sám režisér pro CNN Prima News, který ji do domu chodil navštěvovat. Bylo ale nadmíru jasné, že chtěla před „babkami“ zamachrovat, protože ve skutečnosti do vody místo Vlkové padal kaskadér. 

Pro Vlkovou to byl ale i tak zážitek. Troška k vyprávění doplnil, že když filmová Cecilka spatřila mužské přirození, vyjekla prý ne úděsem, ale spíš nadšením. A pak se mu dostalo i překvapivého vysvětlení. „Počkej, já si to musím pořádně prohlédnout, já už to třicet let neviděla,“ řekla údajně Vlková na úd přímo před svým obličejem. 

Zdroje: tvguru.cz, medium.seznam.cz, csfd.cz