Na sklonku 18. století už Francouzi pod tlakem osvícenství naštěstí přestávali věřit na vlkodlaky, a tak se nikdo nepokoušel vlčího chlapce zabít. Vesničané se ho sice báli, ale na druhé straně mu sem tam nechali venku nějaké jídlo. Když byl podivín chycen podruhé, ujal se ho místní policejní komisař. Ten rozumně usoudil, že jde o lidské dítě, které vyrostlo v lese mezi vlky a přejalo i jejich chování. Zavezl ho proto do sirotčince v domnění, že ho bude možné převychovat.
To ovšem vůbec nebylo snadné. Chlapec ze sebe strhával oblečení, vykonával potřebu všude možně, jen ne na toaletě, a odmítal spát v posteli. Jedl výhradně brambory a na své nové jméno Josef nereagoval.
Portrét Viktora z Aveyronu z knihy Jeana Marca Gasparda Itarda (1802)
O divého chlapce následně projevil zájem přírodovědec Pierre Joseph Bonnaterre. Podařilo se mu ho "ochočit" do té míry, že se nechal obléci a začal jíst rozmanitější stravu. Když jednou dostal více jídla, než kolik mohl sníst, zbytky si po vzoru zvířat zahrabal na zahradě. Bonnaterre usoudil, že "tomuto dítěti inteligence, odhad a úsudek úplně nechybí. Přesto však musíme říci, že ve všem, co se netýká jeho přirozených potřeb či uspokojení hladu, lze jeho chování považovat za čistě zvířecí. Pokud má nějaké pocity, nerodí se v nich žádné myšlenky."
V roce 1800 Bonnaterre chlapce odvezl do Paříže k nejvyšším vědeckým špičkám své doby. Zatímco někteří lékaři dospěli k závěru, že hoch trpí idiocií, jiní byli fascinováni jeho čistou duší, neposkvrněnou společností.
Vlčí chlapec byl internován v domě pro hluchoněmé, kde s ním pracoval průkopník speciální pedagogiky Jean Marc Gaspard Itard. Díky jeho péči se chlapec naučil rozpoznávat objekty podle jejich názvů, i když sám nedokázal výrazy vyslovit. Itard ho pojmenoval Viktor a napsal o něm knihu, která se dočkala velkého ohlasu.
Postupem času ale zájem o vlčího chlapce opadl; kvůli chabým pokrokům stát jeho zkoumání nechtěl dále financovat, a tak se o Viktora nadále starala jen ošetřovatelka, u které žil až do své smrti v roce 1828. O posledních letech jeho života neexistují žádné záznamy. Nikdy se ani nepodařilo zjistit, odkud přesně pocházel a kdo byli jeho rodiče.
