Jak člověk získal vlčí kůži
V pozadí víry, že se člověk může proměnit ve vlkodlaka a zabíjet, nejspíš stojí skutečně vlk. Alespoň z počátku. Vlk byl v lesích středověké Evropy hojný a zcela jistě napadal i dobytek na pastvinách. Nebylo to nic neobvyklého. Když však došlo k několika napadením za sebou, a jsou dokonce zaznamenané i útoky na lidí a zabití malých dětí, lidé začali věřit, že to nemůže být zvíře, ale člověk, který se ve zvíře mění.
Tak vznikly pověry, že dobytek mrzačí vlkodlak. Nemuselo ale jít jen o dobytek. Mnohdy lidé potřebovali jen obětního beránka za neúrodu, nemoci, špatné počasí. Tak na někoho jednoduše ukázali prstem a obvinili ho, že je vlkodlak. Často to byli lidé slabého ducha, žebráci, poustevníci, nebo ti, kteří se přistěhovali. Procesy s vlkodlaky probíhaly v Evropě od 15. do 17. století a byly velmi kruté.
Někdy za obviněním mohly stát náboženské a politické důvody, půda a majetek, stejně jako u procesů s čarodějnicemi. Jako třeba ve švýcarském Valais, kde bylo od roku 1428 upáleno na hranici, prý dle svědků s pytlíkem střelného prachu na krku, několik set mužů i žen. Jejich půdu získal místní vazal.
Ty jsi vlkodlak…
Procesy vedli inkvizitoři jmenovaní papežem. Údajní vlkodlaci se po mučení přiznali k čarodějnictví a dalším ohavným činům. Třeba dva obyčejní pastýři v roce 1521 Pierre Burgot a Michel Verdun prý výměnou za jídlo uzavřeli smlouvu s ďáblem: setkali se s mužem v černém, který jim dal mast a ta je proměnila ve vlkodlaky. Účastnili se pak půlnočních čarodějnických rejů, lovili a jedli děti.
Ve Francii se v roce 1573 ve městě Dole ztratilo několik dětí. Kdo mohl být na vině? Kdo jiný než vlkodlak. Obviněný byl Gilles Garnier z jiného města jen proto, že se přistěhoval a jako nuzák žil v lese. Nikdo nevzal v úvahu, že byl vzdálený 60 kilometrů a Garnier by se do Dole sotva dostal. Po krutém mučení se přiznal, že v pátek zabil čtyři děti a nakrmil svou rodinu. Což byl navíc prohřešek proti církvi, protože pátek byl postní den nesmělo se jíst maso. Skončil na hranici.
Následující video ukazuje fiktivní proměnu člověka ve vlka a jeho řádění:
To ale nebylo to nejkrutější. Jelikož se věřilo, že když se vlkodlak opět mění na člověka, svlékne si kůži a obrátí ji naruby, aby skryl chlupy. K mučení tak často patřilo stahování kůže za živa, jak ukazuje případ asi neznámějšího německého vlkodlaka známého jako Vlkodlak z Bedburgu. Přiznal se, že má od ďábla kouzelný pás, který ho mění ve vlka. Že zabil a snědl nejméně deset lidí, dvě těhotné ženy a její děti i svého syna. A také, že se dopustil incestu s vlastní dcerou. Za trest ho přivázali na kolo, rozžhavenými kleštěmi stáhli z kůže, zpřeráželi mu ruce a nohy, a nakonec usekli hlavu. Tu vystavili na kůl a jeho tělo spálili.
Konec vlkodlaků
V 17. století procesy s vlkodlaky už nebyly tak běžné. Postupně vzdělanci přestávali věřit, že by se člověk mohl proměnit ve zvíře. Jako poslední se uvádí případ osmdesátiletého Thiesse ze švédského Livonska z roku 1692. Přiznal se, že je vlkodlak, navštěvuje peklo, kde se setkává s ďábly, aby si zajistil úrodu. Soudci ho usvědčili z černé magie, za trest ho nechali zbičovat a odsoudili ho k doživotnímu vyhnanství.
Někteří historici nevylučují, že někteří vlkodlaci mohli být skutečně vrazi či pedofilové, ale to se ze záznamů vyčíst nedá. Je těžké rozplést, zda se něčeho skutečně dopustili nebo se po trýznivém mučení přiznali k čemukoli.
