Astronomové již dlouho tušili, že Měsíc není vyprahlou planetou. Jejich teorie byly potvrzeny s objevem vodního ledu na jeho odvrácené straně a v okolí pólů. Později byla voda detekována i v oblastech, kam dopadá sluneční světlo. Stále se však nevědělo, odkud se bere a kde by mohla být uložena. Nově vydaná studie čínských odborníků, publikovaná v časopise Nature Geoscience, na tyto otázky odpovídá.
V roce 2020 byla během mise Chang'e-5 získána řada vzorků měsíční půdy. Z nich bylo vybráno 150 zrn o velikosti asi 50 mikrometrů po 1 milimetr. Jejich analýza odhalila, že v sobě ukrývají skleněné kuličky, které fungují jako houby absorbující vodu.
Voda na Měsíci
Skleněné částice vznikly po dopadu asteroidů na povrch oběžnice, další jsou pozůstatkem po dávných sopečných erupcích. Voda by se do nich měla dostávat prostřednictvím slunečního větru, jehož součástí jsou vodíkové ionty a atomy kyslíku. Dohromady by mohly obsahovat 279 miliard tun H2O.
„Naše zjištění naznačují, že skleněné kuličky, skrývající se pod povrchem bevzduchových těles v naší Galaxii, jsou schopny uchovávat vodu získanou ze slunečního větru a uvolňovat ji do vesmíru," řekl profesor Hu Senem z Ústavu geologie a geofyziky Čínské akademie věd.
Jsou tak součástí složitého koloběhu. Proud částic, vycházející se Slunce, interaguje s měsíčním regolitem. Chemickou reakcí dojde k přeměně vodíku a kyslíku na molekuly vody. Ta se podle vědců v perličkách skla kumuluje několik let. Následně se vypaří opět do atmosféry.
Naděje pro vesmírné kolonizátory
Podle odborníků by zachycená tekutina mohla být užitečná při budoucích misích. Dá se totiž lehce extrahovat zahřátím. Je tak potenciálním zdrojem nejen pro výrobu pitné vody, ale i raketového paliva.
„Předpokládáme, že náš objev zvýší mezinárodní zájem o průzkum Měsíce. Stává se z něj planeta, která má čím dál tím větší potenciál pro vesmírné kolonizátory. Možná se sci-fi příběhy stávají realitou,” směje se profesor Hu.
Zdroje: www.iflscience.com, www.eurekalert.org, www.edition.cnn.com
